Luboš P. Veselý

Do svých patnácti let jsem bydlel s rodiči v Ostrově nad Ohří, kde > jsem navštěvoval LŠU. Učila mě paní Pavelková Soňa a ta mě také > připravovala na pražskou konservatoř. Tam jsem se dostal, ale > nedokončil jsem jí.
> Dva roky na vojně 1981 - 1983
> První angažmá v Divadle na Okraji
> Člen A studia
> Od roku 1989 trvale v Brně
> HA DI / Hanácké divadlo
> Mahenovo divadlo
> Loutkové divadlo Radost
> HA DI
> Divadlo v 7 a půl
> Divadlo Husa na provázku
> Od roku 2004 jsem zase zpátky v Praze
> Švandovo divadlo na Smíchově
Luboš Veselý

Herectví si okusil už v Ostrově nad Ohří se souborem LŠU Minidiv pod vedením Soni Pavelkové. Dále pak na Kladně v Divadle J. Průchy, v Praze v A Studiu, Divadle Na okraji a v Brně v HaDivadle, Mahenově divadle, Loutkovém divadle Radost, Divadle 7 a půl a Divadle Na provázku. V roce 2006 se z Brna vrátil do Prahy a stal se členem souboru Švandova divadla. Jeho oblíbenou rolí byl Muž v Ženě z dřívějška. Publikum ho mohlo vidět v inscenacích Casanova v lázních, Dorotka, Dávníkové, Kdo je tady ředitel, Škola pro ženy, Měsíc na vsi, Heda Gablerová, Bomby, prachy a láska,Strýček Váňa, Maškaráda aj.

V brněnském HaDivadle ještě hostuje v Čapkově Věci Makropulos, kde hraje advokáta Kolenatého, a ve výběru z nejlepších scének z večerů zvaných Posedlost. V současné době je k vidění také v Divadle Husa na provázku v inscenaci Idiot v roli Rogožina a v pražském Divadle v Celetné v Posedlosti.

Má za sebou ale také řadu účinkování ve filmu. Jeho poslední filmovou úlohou se stalo ztvárnění rakváře Fahouna v Renčově filmu Hlídač č. 47 (2008). Téhož roku si zahrál i v hořké komedii Vladimíra Michálka O rodičích a dětech. Zatím největší příležitost dostal od režiséra Víta Olmera v roce 1986: ve filmové sondě do života mladých lidí v době normalizace Antonyho šance ztvárnil titulní roli. Zosobnil také Franze Kafku, hlavní postavu televizního filmu Zdenka Potužila Franz a Felice(1992). Začínal ve snímku Jiřího Svobody Skalpel, prosím (1985). Ve Svobodových filmech se od té doby objevuje často, například v psychologickém krimi filmu podle skutečnosti Sametoví vrazi (2005), v rodinném snímku Co Hedvika neřekla(1995), v krimi Udělení milosti se zamítá (2002). S oblibou bývá obsazován do rolí otců, jak ve dvou uvedených Svobodových snímcích, tak v televizním Taťkovi(2003, rež. Jiří Vanýsek) či v Jandourkově pohádkové komedii Kája a Zabi (2007). Téměř ve stejné době účinkoval i v dalším rodinném filmu od Pavla Jandourka, ovšem tentokrát s prvky fantasy: Maharal – tajemství talismanu (2007). Stejný režisér mu nabídl velkou úlohu také v hraném Velkofilmu (2007), který volně vypráví o tradici českého animovaného filmu. Mohli jsme ho vidět i v televizní komedii režiséra Rudolfa Tesáčka Houpací křeslo, kde hrál po boku Jiřího Kodeta a Miroslava Donutila. Luboš Veselý se objevil v televizních seriálech Dobrodružství kriminalistiky a Světla pasáže.

Zdroj: Česká televize