Michal Pavlata

Michal Pavlata pochází z Moravy, z rodiny úředníka. Vyrůstal na venkově u Jablonce nad Nisou, na přání otce se začal připravovat na hereckou dráhu, recitoval, již jako dítě vystupoval v Severočeském kabaretu, nakonec vystudoval na DAMU (1967), ještě před dokončením studií pohostinsky účinkoval v Hudebním divadle v Karlíně a v Činoherním klubu. Studium na DAMU zakončil absolventským představením Milenci z kiosku v Disku. Po absolutoriu nastoupil do Středočeského divadla působícího v Kladně a Mladé Boleslavi (1967-1969), kde vynikl ve hrách Rozmarné léto a Svatá Jana, mezitím také absolvoval vojnu v rámci Armádního uměleckého souboru. Téměř čtvrstoletí pak strávil na prknech pražského Divadla E. F. Buriana (1969-1992), po jeho zániku hrál krátce v Městských divadlech pražských (1992-1994), od roku 1994 působí v Činoherním klubu. Na divadle našel uplatnění v řadě rolí různorodého charakteru (Deskový statek, Podivné odpoledne Zvonimíra Burkeho, Bez roucha, Maska a tvář, za zmínku pak stojí odborníky ceněná hra Osiřelý západ).

S prací ve filmu přišel Pavlata poprvé do styku ještě jako posluchač DAMU, když hrál epizodní roli ve filmu LIDÉ Z MARINGOTEK (1966). O dva roky později se pak objevil ve filmovém přepisu Kunderova románu ŽERT (1968). Slibný začátek filmové kariéry jej pak čekal v podobě hlavní role neúspěšného amatérského zpěváka v hudební komedii Vladimíra Čecha BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (1968); z několika důvodů film dosáhl sice dobové popularity, dnes je však již značně zastaralý (pěvecké party za Pavlatu nahrál Václav Neckář). Po několika menších rolích pak o pár let později oslovil Pavlatu znovu Vladimír Čech a poskytl mu další hlavní úlohu v dramatu SVATBA BEZ PRSTÝNKU (1972). Poslední větší hereckou příležitost dostal Pavlata v kriminálce ZLÁ NOC (1973), jeho další filmová práce se již odehrávala v parametrech vedlejších až epizodních rolí, jistou roli v omezení jeho vstupů před kameru sehrála emigrace jeho otce, který po roce 1968 odešel do Švýcarska. Koncem sedmdesátých let začal pracovat i pro televizi, hrál v inscenacích a seriálech, až z poslední doby stojí za zmínku jeho účast na televizních filmech IN NOMINE PATRIS (2004) nebo OPERACE SILVER A (2007), v této době také televize pořídila několik záznamů divadelních představení Činoherního klubu, v nichž Pavlata hrál. V posledních letech také hrál větší role ve filmech zahraničních produkcí – MÖRDERISCHE SUCHE (Vražedné pátraní, 2004) nebo DER LETZTE ZUG (Poslední vlak, 2006).

V současnosti je Michal Pavlata vnímán především jako dabér. S oblastí dabingu přišel poprvé do styku v 70. letech, kdy mluvil v českých filmech za neherce nebo zahraniční umělce (namluvil například Jiřího Korna v pohádce HONZA MÁLEM KRÁLEM, 1977). Nejširší uplatnění pak našel po roce 1989, kdy došlo k mohutnému přívalu zahraničních filmů a seriálů; počet Pavlatových dabingových rolí se počítá na tisíce. Díky svému hlasu se Pavlata uplatnil pochopitelně také v rozhlase a v uměleckém přednesu (Lyra Pragensis), byl též členem Rady Českého rozhlasu. Pro rozhlas psal scénáře k pořadům o populární hudbě, s niž přišel do styku již v době vojenské služby jako příležitostný textař skupiny Rangers.

Oblasti svého působení rozšířil Pavlata již v sedmdesátých také o psaní, například sloupky ve Sportu, po roce 1989 píše fejetony a komentáře především do Lidových novin. Povídky a vybrané fejetony pak vyšly dvakrát knižně (Zápisky plebejce, 2002; Pro dámy na balkónech, 2006).

Autor: argenson

MICHAL PAVLATA (nar. 15.7.1945, Kvasice, okres Kroměříž – zem. 21. ledna 2017, Praha, na rakovinu) byl nejstarším ze tří synů úředníka a poštovní doručovatelky. Od dětství, které celé s rodinou prožil ve vesnici Zásada u Jablonce nad Nisou, vynikal v recitaci. Na přání otce, zaníceného ochotníka, který v roce 1970 emigroval do Švýcarska, se rozhodl pro studium herectví. Ještě než absolvoval na DAMU (1967) účinkoval v Hudebním divadle v Nuslích u Oldřicha Nového. Po dvou sezonách ve Středočeském divadle Kladno–Mladá Boleslav nastoupil do angažmá v pražském Divadle E.F. Buriana (1969–91), kde zůstal až do jeho zániku. V 90. letech působil nejprve v Městských divadlech pražských (především v ABC) a od roku 1994 až do smrti byl členem Činoherního klubu (Bez roucha, Podivuhodné odpoledne doktora Zvonka Burkeho, Maska a tvář, Deskový statek, Osiřelý západ). Za roli hysterického zloděje Waltera Colea, zvaného Teach, ve hře Davida Mameta Americký bizon získal Cenu Sazky a Divadelních novin za rok 2006 a byl nominován na Cenu Thálie (spol. s rolí Tupolského v McDonaghově Panu Polštáři). Filmovou kariéru zahájil poměrně slibně třemi hlavními úlohami mladých, emotivně rozjitřených hrdinů: automechanik a sebevědomý amatérský zpěvák Jan Zikmund v hudebním filmu Bylo čtvrt a bude půl, uvědomělý slévačský dělník Vojta v okupačním dramatu Svatba bez prstýnku a z vraždy podezřelý důlní dělník Honza Semerád v detektivce Zlá noc. Filmaři ho pak však obsazovali už jen sporadicky a většinou jen do drobnějších rolí. V televizi se příležitostně objevoval v inscenacích, pohádkách a seriálech, např. Hostinec U koťátek (1971), Panoptikum Města pražského (1986–87), Území bílých králů (1991), Prima sezóna (1994), Četnické humoresky 3 (2007), Kriminálka Anděl (2008), Expozitura (2009), Cukrárna (2010) a Okresní přebor (2010). Daleko výrazněji se uplatnil v dabingu a namlouval komentáře dokumentárních pořadů. Proměnlivost svého hlasového projevu bohatě zúročil v rozhlase a v uměleckém přednesu (Lyra Pragensis). Byl autorem řady textů pro skupinu Rangers, rozhlasových fejetonů i scénářů. Od počátku 70. let psal do novin sportovní sloupky (např. fotbalové komentáře do Sportu) a po roce 1989 přispíval svými fejetony a komentáři (v nichž se netajil antikomunismem) do různých periodik (např. Lidové noviny, Večerník Praha, Metro). Výbory z jeho fejetonů a povídek vyšly knižně pod názvy Zápisky plebejce (2002) a Pro dámy na balkónech (2006). Od roku 2005 vyučoval herectví na DAMU. Jeho bratr Josef Pavlata (nar. 1949) je kulturní manažer a politik (senátor 1996-2008). – Filmografie: Lidé z maringotek (1966; r. Martin Frič), Bylo čtvrt a bude půl (1968; r. Vladimír Čech), Žert (1968; r. Jaromil Jireš), Hvězda (1969; r. Jiří Hanibal), Přelíčení bez obžalovaného (TV-1969; r. Jaroslav Novotný), Svatba bez prstýnku (1971; r. Vladimír Čech), Lidé na křižovatce (TV-1971; r. Antonín Dvořák), Tajné poslání S.M. (TV-1971; r. Evžen Sokolovský), Kaviár nebo čočka (TV-1971; r. Evžen Sokolovský), Puding à la Chipolatta (TV-1972; r. Evžen Sokolovský), Dny zrady (1973; r. Otakar Vávra), Zlá noc (1973; r. Václav Matějka), Třicet panen a Pythagoras (1973; r. Pavel Hobl), Kvočny a Král (1974; r. Jaromír Borek), povídky Zelenáči 1945 (r. Ivo Toman) a Silvestr 1948 (r. Karel Kovář) z filmu Boty plné vody (1976), Básník, služka a král (TV-1977; r. Vít Hrubín), O Honzovi a Barušce (TV-1977; r. Jiří Adamec), Upír z Feratu (1981; r. Juraj Herz), Zelená vlna (1982; r. Václav Vorlíček), Pod nohama nebe (1983; r. Milan Růžička), Domeček plný koleček (TV-1983; r. Jan Bonaventura), Až do konce (1984; r. Antonín Kopřiva), Operace mé dcery (1986; r. Ivo Novák), Anděl svádí ďábla (1988; r. Václav Matějka), Skřivánčí ticho (1989; r. Antonín Máša), Trezor (TV-1989; r. Zdeněk Kubeček), Vracenky (1990; r. Jan Schmidt), Die Ringe des Saturn (TV-1992, Saturnovy prstence; r. Michael Kehlmann), Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (TV-1999; r. Jindřich Mann), Gambit (TV-2000; r. Jaromír Polišenský), Milenas Bücher (TV-2001, Mileniny knihy; r. Thomas Jauch – TV) ze seriálu Die Verbrechen des Professor Capellari (Případy profesora Capellariho), Duše jako kaviár (2004; r. Milan Cieslar), In nomine patris (TV-2004; r. Jaromír Polišenský), Pískovna (TV-2004; r. Vladimír Michálek), Mörderische Suche (TV-2004, Pražské padělky; r. Johannes Grieser – TV), Šťastní sebevrazi (TV-2007; r. Igor Chaun), Swingtime (TV-2007; r. Jaromír Polišenský), Poslední vlak (2007, Der letzte Zug; r. Joseph Vilsmaier, Dana Vávrová), Muž a stín (TV-2007; r. Dušan Klein), Operace Silver A (TV-2007; r. Jiří Strach), Devatenáct klavírů (TV-2008; r. Dušan Klein), Zakázaný člověk (TV-2009; r. Dušan Klein), Svědomí Denisy Klánové (TV-2009; r. Miloš Zábranský), Habermannův mlýn (2010; r. Juraj Herz), Na vlky železa (TV-2010; r. Petr Slavík), povídka Příhody Antonína Kužílka (r. Jakub Kohák) z filmu Autopohádky (2011), Hranaři (2011; r. Tomáš Zelenka), Santiniho jazyk (TV-2011; r. Jiří Strach). Šťastný smolař (TV-2012; r. Jiří Strach), Obchodníci (2013; r. Petr Šícha), Krásno (2014; r. Ondřej Sokol), Dědictví aneb Kurvaseneříká (2014; r. Robert Sedláček), Babovřesky 2 (2014; r. Zdeněk Troška), Je to jen rock'n' roll – 1976 z cyklu České století (TV-2014; r. Robert Sedláček), Osmy (TV-2014; r. Jiří Strach).

Zdroj: -fik- / NFA