Josef Karlík

Josef Karlík se jako nadšený ochotník a recitátor přihlásil na dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře hudby, kam v roce 1946 přešel ze sexty kroměřížského gymnázia. Po dvou letech se stal jeho ročník součástí nově zřízené divadelní fakulty JAMU, kterou absolvoval (1950) a nastoupil první divadelní angažmá v Českém Těšíně (1950-51). Od roku 1954 působil v brněnském Státním divadle (respektive Národním divadle Brno). Byl interpretem velkých charakterních rolí v klíčových inscenacích (Kavkazský křídový kruh, Strakonický dudák, Švejk, Herkules a Augiášův chlév, Jindřich IV., Rembrandt, Král Lear, Tartuffe, Král Krysa, Život Galileův, Othello, Maryša, Cesta dlouhého dne do noci). Jako herec se vyznačoval expresivní impulzivností, intelektuální břitkostí a plebejskou vitalitou. V televizi vytvořil od samotných počátků ještě „živého“ vysílání brněnského, ostravského i pražského studia malé i velké postavy v desítkách inscenací, pohádek, filmů a seriálů, z nichž připomínáme tituly Slovácko sa nesúdi (1974), Inženýrská odysea (1979), Lekár umierajúceho času (1983), Sanitka (1984), Bylo nás šest (1985), My holky z Městečka (1985), Gottwald (1986), Malé dějiny jedné rodiny (1987), Dobrodružství kriminalistiky (1989-93), Detektiv Martin Tomsa (1992), Konec velkých prázdnin (1996), Četnické humoresky (2000). Trvalou oblibu mu zajistila zejména postava samorostlého dědečka z rodinné komedie Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny a úloha otce hlavního hrdiny v seriálu Sanitka (1984). Ztvárnil též titulní roli v německém TV snímku podle předlohy Arnolda Zweiga Spor o seržanta Gríšu. Ve filmu se soustavněji objevoval až od počátku 70. let v nevelkých charakterních postavách (Už zase skáču přes kaluže, Tajemství velikého vypravěče, Tajemství zlatého Buddhy, Trnové pole, Mág., Hotýlek v srdci Evropy aj.). Velkou roli ředitele vesnické školy Rožka dostal jen ve slovenském filmu Muž nie je žiadúci. Intenzivně spolupracoval i s rozhlasem a za celoživotní mistrovství v dabingu získal Cenu Františka Filipovského (2001). Od roku 1990 se zaměřil hlavně na pedagogickou činnost na JAMU (autor skript Cesty k herectví, 2009). Jeho život a činnost shrnuje kniha Josefa Karla Grumlíka nazvaná Josef Karlík: utkáno ze vzpomínek (1996). Jeho manželkou byla operní pěvkyně Jarmila Palivcová (nar. 1925).

-fik-, Filmový přehled 2009/12, Filmová loučení