Ljuba Hermanová

Její matka byla nadšená ochotnice, proto není divu, že už jako malá vystupovala na ochotnických představeních a učila se hrát na housle. Vystudovala gymnázium a úspěšně absolvovala přijímací zkoušky na konzervatoř. Na tu však nenastoupila a odešla rovnou do smíchovské Arény. Jako herečka a skvělá sopránová zpěvačka prošla desítkou pražských a mimopražských divadel a scén, pobývala v Bratislavě, Vídni, u Wericha a Voskovce v Osvobozeném, několik sezon také u Oldřicha Nového.

Byla jedinečnou a ideální představitelkou koketních, temperamentních dívek. Její parketou se stala opereta, úspěchy sklízela především ve francouzských hudebních komediích a muzikálech (Moje sestra a já, Mam'zelle Nitouche, Divotvorný hrnec, Další prosím...a řada jiných).

Film a filmová sláva pro ni znamenaly jen pouhé zpestření, nikdy jej nebrala vážně a sama později prohlásila, že se nikdy necítila být filmovou herečkou v pravém slova smyslu. Přesto jsou její postavy z asi třinácti celovečerních filmů prvorepublikové éry nezapomenutelné. Poprvé se objevila v "hudebním klipu" snímku V+W Peníze nebo život, kde si zazpívala jeden z nějvětších šlágrů tehdejší doby Život je jen náhoda. Z těch dalších rolí lze připomenout rozvernou panskou v bulvární operetě Jsem děvče s čertem v těle, rozvoduchtivou Helenu ve frašce S vyloučením veřejnosti, vrtošivou milneku Ritu v komedii Pán na roztrhání, Lidlu v Cácorce nebo tanečnici Káťu v burianovské veselohře Nezlobte dědečka, kde předvedla jedinečný pěvecký i taneční výkon. Patrně nejznámější její filmovou rolí bylo venkovské děvče Marina v jedné z nejpopulárnějších lidových operet U svatého Antoníčka.

Za války se musela kvůli svému židovskému původu na nějaký čas vzdát herecké i pěvecké kariéry a pracovala jako pomocná síla v Lucernabaru. Po osvobození se vrátila na jednu sezonu do divadla Oldřicha Nového, poté byla jednou z hlavních hvězd Hudebního divadla v Karlíně. V padesátých a šedesátých letech vystupovala na estrádách, v různých vzpomínkových televizních pořadech, zpívala a tančila i do pozního věku. Diváky udivovala svou neuvěřitelnou vitalitou. Film si na ní vzpomněl jen výjimečně, většinou hrála sebe samu.

Ljuba Hermanová, děvče s čertem v těle, byla jednou z nejvýraznějších osobností naší hudební scény a její podíl na úspěchu operetního žánru je značný.

Autor: Marthos