Martin Frič

Doplňující informace k životopisu Martina - Maca Friče

Přestože nejstarším Fričovým filmům už je víc než sto let a nejmladšímu už je přes padesát, ani mezi dnešními adolescenty bychom jen tak nenašli někoho, kdo alespoň několik z nich nezná. Ale asi spíš několik desítek; na padesát je jich stále reprízováno různými televizními stanicemi, a to se zhusta dají počítat k tomu lepšímu, co na obrazovkách bývá k vidění.

Sám Frič říkal: „Když jsem několik dnů nedělal film, měl jsem pocit prázdna.“ - a tak točil několik filmů ročně (nejednou i šest). Film byl Fričovou první životní láskou a vášní, po filmu pak měl ještě dvě: manželku Suzanne Marwille (vlastním jménem Marta Schöllerová) a alkohol.

V letech, kdy Frič kvůli komunistickému zákazu nesměl filmy točit, pak u něho zesílila a propukla právě ta vášeň třetí - místo natáčení pil. Až po smrti manželky začal abstinovat, a tak jako všechno, co dělal, dělal důsledně, vydržel nepít dlouhé roky.

Přesto, když spolu pracovali na scénáři filmu Nechte to na mně, našel Miloš Forman ve Fričově příborníku láhev koňaku. Podle Formanova svědectví Frič prý pouze pokrčil rameny a řekl: „Jednou, až mi bude všecko fuk, si z toho báječnýho koňáčku naleju pořádnýho frťana.“

Ta chvíle nastala 21. srpna 1968, když do Československa vtrhla okupační vojska. Martin Frič otevřel roky nedotčenou láhev a celou vypil. Našli jej až druhý den v bezvědomí. Zemřel po pěti dnech.

Autor: fred.appl

Martin Frič studoval na UMPRUM. V 16 letech odešel k divadlu. Účinkoval v kabaretech Červená sedma, Rokoko, RS, Varieté. Navrhoval filmové plakáty, začínal jako kameraman, psal scénáře. Od konce němé éry se vypracoval v předního českého filmaře vytvořil více jak 80 filmů. Několikrát se také objevil na filmovém plátně jako herec.

Jeho manželkou byla česká hvězda němého filmu Suzanne Marwille, vl. jménem Marta Schöllerová. Do manželství s Fričem si přivedla dvě dcerky - Evu a Martu - jejichž biologickým otcem byl režisér Václav Binovec. Děvčátka dostala příjmení po svém novém otci. Marta Fričová se objevila na přelomu 30. a 40. let před filmovou kamerou, avšak herectví se nevěnovala. Její život ovládl tanec.

Jméno Martina (Maca) Friče bylo samo o sobě známkou kvality. Ke spolupráci s ním se rádi vraceli přední umělci třicátých let (Burian, Haas, V + W, Nový).

Nejznámější jsou jeho nestárnoucí komedie: Anton Špelec, ostrostřelec (1932), Život je pes (1933), Hej rup! (1934), Škola základ života (1938), Kristian (1939).

Jeho samostatnou prvotinou byl ještě němý film, ale již v roce 1931 natáčel zvukový film Dobrý voják Švejk se Saša Rašilovem v titulní roli. Významné postavení mezi režiséry českého filmu zaujal vytrvalostí, se kterou procházel všemi vývojovými etapami českého filmu od závěrečné fáze němé éry až po 50. a 60. léta, ale i svým nadáním natáčet filmy nejrůznějších žánrů.

M. Frič - vedle K. Lamače, G. Machatého, O. Vávry a dalších - je zakladatelskou osobností českého filmu.

O Fričově "dobrovolném" odchodu ze života po srpnové okupaci Československa vypráví ve svých vzpomínkách Miloš Forman.