Čestmír Řanda

Čestmír Řanda se narodil 5. prosince 1923 v Rokycanech. Původně vystudoval strojní průmyslovku a za okupace pracoval jako dělník v kovohutích, ale po válce vystudoval konzervatoř a začal hrát a režírovat v divadle v Plzni. Robustní postava a charakteristický hlas jej předurčovaly pro role velkých dramatických postav. Ty pak ztvárnil i po příchodu do Prahy, nejprve na prknech Divadla na Vinohradech a od roku 1966 také v Národním divadle. Tam dokonce, ovšem jen velmi krátce, šéfoval činohře.

Koncem padesátých let se začal také intenzivněji věnovat i filmu a jeho první velkou dramatickou postavou byl regent Valečský ve Vláčilově historickém snímku Ďáblova past (1961). Postava, která zahodí veškeré morální zásady a dopustí, aby zvítězila nespravedlnost, tak trochu předurčila Řandu pro charakterově podobné role – padouchy, sobce a záporné hrdiny vůbec. To především ve filmech, jako např. Transport z ráje (1962), …a pátý jezdec je Strach (1964), Smrt si říká Engelchen (1963), Hvězda zvaná pelyněk (1964) nebo Kladivo na čarodějnice (1969). Že však umí výborně zahrát i role komické, o tom dokázal přesvědčit ve snímcích jako Einstein kontra Babinský (1963), Komedie s Klikou (1964), Bílá paní (1965), Ukradená vzducholoď (1966), Nejlepší ženská mého života (1968), Pane, vy jste vdova! (1970), Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Dva muži hlásí příchod (1975), Což takhle dát si špenát (1977) a řadě dalších.

Blízko však měl také k dabingu, rozhlasu a především k televizi, kde se uplatňoval také jako autor a dramaturg a pro rozhlasové a televizní vysílání napsal řadu skečů. Z televizních rolí připomeňme třeba Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou (1965), Ikarův pád (1977), Nezralé maliny (1980), Případ Platfus (1985) nebo seriály Hříšní lidé města pražského (1968), Chalupáři (1975), Arabela (1980), Dobrá voda (1982), Létající Čestmír (1984), Bambinot (1984), Zlá krev (1986) či Synové a dcery Jakuba Skláře (1986). Patrně jedna z jeho nejlepších televizních rolí byla postava pana Drtílka v komedii Přehlídce velím já (1969), kde jako účastník vědomostní soutěže vyhraje cestu do Londýna k hrobu Karla Marxe, ale nakonec skončí u Leninova mauzolea na Rudém náměstí v Moskvě.

Jeho poslední filmovou rolí byl viceprezident v dramatu Zuřivý reportér (1987), který však diváci měli možnost vidět až po jeho smrti. Čestmír Řanda zemřel 31.srpna 1986 v Praze.

Autor: Snura

Činnost v ochotnickém souboru ho přivedla ke studiu na konzervatoři. Hrál a příležitostně režíroval v Plzni (1948-60), pak ve VD a od 1966 byl členem ND. Ve filmu a TV hrál často menší komediální i dramatické role.

Divadelní herec a režisér se ve filmu uplatnil jako představitel dramatických postav obdařených zápornými charakterovými vlastnostmi: regent Valečský z Valče ve Vláčilově filmu ĎÁBLOVA PAST (1961), Ignác Marmulstaub v TRANSPORTU Z RÁJE (1962), dr. Wiener v dalším Brynychově filmu ...A PÁTÝ JEZDEC STRACH (1964) a proradný mohelnický děkan Winkler ve Vávrově KLADIVU NA ČARODĚJNICE (1969). Také v negativních rolích, i když posunutých do komické polohy, jsme ho viděli v posledních filmech Martina Friče PŘÍSNĚ TAJNÉ PREMIÉRY (1967) a NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (1968)a ve Vorlíčkových komedií JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (1974), COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977).