Josef Bek

Josef se narodil 21.prosince 1918 v Hradci Králové manželům Bekovým jako jejich třetí dítě. Měl dvě starší sestry, Marii Magdalenu a Růženku. Protože se narodil o dva měsíce dříve než se čekalo, byl nedonošený, venku zima, inkubátory tehdy ještě nebyly, takže rodiče "dopékali" Pepíčka v troubě.
Jeho otec pocházel z bohaté velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do chudé kuchařky Kateřiny a odmítal se jí vzdát, byl vyděděn. Po zbytek života pak pracoval jako dělník u dráhy.
Malý Josef byl veden přísně, ale talent projevoval už od malička. Od devíti let recitoval, v roce 1928 si zahrál dětskou roli v němém filmu Jménem Jeho Veličenstva, ochotničil a už za studii na královehradecké obchodní akademii mu bylo nabídnuto angažmá operetního tenora ve Východoslovenském divadle v Košicích. Rodiče ho však nepustili, údajně proto, že herečky by jej mohly zkazit a tak musel zůstat doma. Místo na prkna, která znamenají svět tak nastoupil do místní spořitelny, kde pracoval pět let.
V roce 1942 měl být "nasazen do rajchu" a jediná možnost, jak se tomu vyhnout byla, že se stane profesionálním hercem, protože ti byli od nasazení uvolněni. V Olomouckém divadle, kam ho okamžitě angažoval ředitel Karel Nedbal, strávil dvanáct let. Tady také poznal tanečnici Evu, s níž se roku 1947 oženil. Tolerantnější ženu by těžko hledal, ale jinak jim osud nepřál - tři těhotenství skončila špatně. Roku 1954 nastoupil do Městských divadel pražských, kde zůstal až do svého důchodu.
Jeho neslavnější éra byla v 50. a 60. letech, kdy točil jeden film za druhým a v mnohých měl hlavní role. Žánrově byly velmi různorodé, ať už se jednalo o dobové politické agitky, např. Anna proletářka (1952), Rudá záře nad Kladnem (1955), Občan Brych (1958), dramata jako Synové hor (1956), komedie z nichž připomeňme třeba Hudbu z Marsu (1955), Florenc 13.30 (1957) či Bílou paní (1965) a zapomenout nemůžeme ani na pohádky, z nichž tou nejslavnější zřejmě jsou Hrátky s čertem (1956), kde si zahrál vysloužilého válečného veterána Martina Kabáta.
Ve dvojici s Karlem Högerem se coby kriminalista Líbal představil také v detektivní trilogii 105% alibi (1959), Kde alibi nestačí (1960) a Alibi na vodě (1965). Často také vystupoval jako zpěvák v estrádních pořadech a intenzivně pracoval i v rozhlase. Mimochodem, jako "vycpávka" silvestrovského pořadu v roce 1958 vznikla první televizní písnička „Dáme si do bytu...“, jež je považována za předchůdce dnešních klipů, kterou Josef Bek nazpíval s Irenou Kačírkovou. Nechyběl ani v řadě populárních televizních seriálů – Klapzubova jedenáctka (1967), Hříšní lidé města pražského (1968), Pan Tau (1969), 30 případů majora Zemana (1974), Chalupáři (1975), Nemocnice na kraji města (1977), ale zahrál si i v těch méně zdařilých jako byla Inženýrská odysea (1979) nebo Okres na severu (1981). I ta úplně poslední role byla seriálová - jeden z důchodců v Pomalých šípech (1993).
Za svůj život natočil přibližně sedmdesát filmů, objevil se ve více jak dvou stovkách televizních pořadů, hrál v desítkách divadelních her, užíval si života, bavil. Nebylo divu, že před Vánoci roku 1993 zkolaboval z přepracování přímo na jevišti.
Krátce nato sepsal ve spolupráci s Petrem Hořcem svou životopisnou knihu Každý den radost. O necelé dva roky později, 5.května 1995 zemřel v Praze ve věku 76 let.

Autor: Snura

Český herec a zpěvák, divadle se věnoval nejprve jako ochotník, za války získal angažmá v Olomouci, kde vystupoval v operetě.Od r,1954 přešel do činoherního souboru Městských divadel pražských, velkou popularitu si získal v televizi. Před kamerou ztělesňoval převážně kladné hrdiny, předznamenané debutem ve filmové verzi Sirény. Hrál také v řadě veseloher, v pohádkách a režiséři rádi využívali i jeho pěveckých schopností a zkušeností.

Začínal jako ochotník. Za protektorátu první profesionální
angažná v Olomouci (opereta, činohra). Od 1954 MDP. Dětskou
filmovou roli si zahrál v němém filmu Jménem Jeho veličenstva
- 1928. Populární filmový herec zejména v 50.letech. Hrál typické
kladné hrdiny (Siréna, Anna proletářka), ale prosadil se
i v komediích (Florenc 13.30) a detektivkách (105 % alibi). Často
vystupoval jako zpěvák v estrádních programech, také v rozhlase
a televizi.
Všechny filmové a divadelní postavy, které vytvořil, jsou v¦tom
nejlepším slova smyslu poznamenány jeho nakažlivým životním
optimismem. Nejvíce filmových příležitostí mu přinesla padesátá
léta. Za příznivých okolností dokázal svým vitálním přístupem
překonat schematismus tehdejších scénářů. Ať už jako řidič
autobusu ve snímku FLORENC 13.30 (1957), či poručík Líbal
v¦Čechově detektivní trilogii 105 % ALIBI (1959), KDE ALIBI
NESTAČÍ (1961) a ALIBI NA VODĚ (1965). Vzpomínka na Josefa Beka vyvolá jeho Martina Kabáta z Drdovy pohádky HRÁTKY S ČERTEM (1956). Březina

Autor/Zdroj: /Sber