Zlata Adamovská

Zlata Adamovská o herecké profesi snila již na základní škole a proto se po ukončení povinné docházky vydala na dramatické oddělení pražské konzervatoře. Adamovská byla členkou pražských scén Realistického divadla Zdeňka Nejedlého i Divadla Jiřího Wolkera než se stala kmenovou herečkou Městských divadel pražských, odkud přešla do pražského Divadla Na Vinohradech. Na jevišti se se Zlatou Adamovskou setkáváme ve významných rolích klasického i moderního činoherního repertoáru, ke kterým můžeme zařadit titulní Shawovu Svatou Janu či Vančurovu Markétu Lazarovou nebo z těch dalších Terezku z Tylovy Tvrdohlavé ženy; baronesu Štralovou z Lermontovovy Maškarády; Lauru z Williamsova Skleněného zvěřince; Marii ze Shakespearova Večera tříkrálového či Julii z Albeeho Křehké rovnováhy. V současné době můžeme Adamovskou vidět nejen na vinohradských prknech mimo jiných rolí také jako Pam v Yazbekově proslulém muzikálu Dohana! nebo i na scéně Divadla Viola, v němž čas od času recituje verše či Divadla Ungelt, kde nastudovala roli Margot ze hry Na útěku dvojice Duthuron & Palmáre. Divadelní kariéra Adamovské zdaleka nekončí a tak je již nyní více než jisté, že se s ní určitě budeme na prknech, co znamenají svět, setkávat jak v činoherních, tak muzikálových kusech i v budoucnosti.

Zlaty Adamovské si filmaři všimli již jako konzervatoristky a pro své mládí a neobyčejný půvab byla obsazována do rolí naivek či křehkých dívek. Snad úplně poprvé se Adamovská postavila před kameru jako řádová sestra v dnes již kultovním seriálu J. Sequense, st. 3o případů majora Zemana a od té doby jde z role do role. Adamovská před filmovou kamerou debutovala rolí Jitky v psychologickém dramatu S. Strnada Běž, ať ti neuteče a po pár drobných úlohách ji do první velké role obsadil J. Jireš v adaptaci Páralova románu Mladý muž a bílá velryba. Postava laborantky Nadi Frýbortové Adamovské přinesla velký úspěch a ona se na dlouhý čas stala vyhledávanou představitelkou moderních děvčat, čímž odstartovala bohatou a zajímavou filmovou kariéru. Adamovskou jsme viděli například v dobrodužném filmu J. Soukupa Drsná planina, kde hrála Martinu Bayerovou, dceru polesného, kterou brutálně zavraždí fašističtí diversanti; v hořce laděné komedii Causa králík jsme ji spatřili jako Zuzanu Bulínovou, čestnou sekretářku advokáta z malého města, která se nedokáže smířit s nečestným jednáním většiny šéfových klientů; v sociálně laděném Kachyňově filmu Lásky mezi kapkami deště byla Věrou, nejstarší dcerou ševce Bursíka, která odešla z domova a živila se jako prodavačka; v životopisném filmu F. Vláčila o A. Dvořákovi Koncert na konci léta ztvárnila mladičkou Otylku Dvořákovou zamilovanou do skladatele J. Suka a Kamilu Stösselovou, milenku Leoše Janáčka ztvárnila v Jirešově životopisně pojatém Lvu s bílou hřívou. Kromě těchto dvou skutečných osob z reálného běhu dějin stihla být Adamovská také Puškinovou manželkou Natálií v první povídce nazvané Dlužný výstřel ze Soukupova historického filmu Divoká srdce. Zajímavou příležitost: dvojroli současné dívky Alice a její matky Blanky Bartoníčkové zamlada, nabídnul Adamovské L. Ráža ve vědecko-fantastickém filmu Něco je ve vzduchu; další neméně významnou filmovou roli jí přinesl V. Matějka v psychologickém snímku Má láska s Jakubem, kde se na velkém prostoru coby mladá učitelka nechává dobrovolně přeřadit na malé město, kde pracuje její milý nebo L. Zafranovič v psychologickém dramatu Má je pomsta, v němž jí svěřil postavu Alžběty, bývalé milenky hlavního hrdiny. Ve velmi bohaté filmografii Z. Adamovské, čítající více než půldruhou stovku titulů, najdeme kromě celovečerních filmů také pohádky, inscenace, seriály či alternativní díla, ve kterých naplno dokazuje svou vybavenost k nejrozličnějším uměleckým žánrům stejně jako svou vynikající schopnost dát uvěřitelný život různorodým typům svých figur; i když upřímně řečeno ty kladné postavy v jejím případě jednoznačně převažují. Zlatu Adamovskou jako herečku milují režiséři všech generací, proto točí jak s osvědčenými jmény, tak se začínajícími autory, pro něž je bez rozdílu ideální představitelkou emancipovaných a energických žen střední generace. Z nejzajímavějších počinů lze vyzdvihnout například postavu slečny Jany Harper z Kubečkovy kriminální komedie Růžový Hubert; Millerovo drama Postel s nebesy, v němž byla Lízou; Rážovo drama Než poznáš první úsměv, ve kterém si zahrála školníkovu dceru; dvojroli kněžny a královny víl z pohádky V. Jordánové O vílách Rojenicích nebo titulní Vltavskou vílu v pohádce J.Pokorné – Makoszové. Jedny z posledních příležitostí zvládla Adamovská u V. Polesného v jeho adaptaci románu V. Párala Milenci a vrazi, kde byla poživačnou, nevěrnou ředitelskou paničkou Zitou Gráfovou a jejíž role ji vynesla až do lvích nominací; dále pak v Kleinově komedii Svatba na bitevním poli jako Touchynová nebo ve filmech M. Šmídmajera Peklo s princeznou, kde si zahrála královnu Viktorii či v jeho sci –fi komedii Probudím se včera, pro níž přijala postavu profesorky Pažitkové. Hereckých příležitostí Zlaty Adamovské kromě filmu využívá v hojné míře také televize, díky níž jsme ji mohli vidět v mnoha inscenacích i seriálech. Adamovská na seriálové pole vstoupila jako řádová sestra v kultovních 3o případech majora Zemana J. Sequense, st.; pak se objevila jako zdravotní sestřička anesteziologicko – resuscitačního oddělení neméně kultovní Dudkovy Nemocnice na kraji města. Adamovská zaujala jistě i postavou Elišky, milé doktora Jandery v Adamcově seriálu Sanitka; jako Petra z Bočanova Hotelu Herbich; v Kleinově cyklu Hříchy pro Pátera Knoxe vysílaného živě přímým přenosem nebyla jenom herečkou, ale také zpěvačkou navíc amatérským detektivem v sukních Evou Adamovou; v Polesného mysteriozní O ztracené lásce Hroudovou a z nejmladších seriálových prací je nutné připomenout ať Scarlet Marii Francovou z Arichtevova retro seriálu Vyprávěj nebo MUDr. Páleníkovou – Valšíkovou z obou řad Ordinace v Růžové zahradě. Adamovská vyjma všech výše uvedených počinů podala vynikající výkony mimo jiných děl také v komedii I. Pokorného Naše děti, kde si zahrála budoucí maminku v již vyšším věku Dagmar Rychlíkovou; v Polesného válečném dramatu Hodina tance a lásky ztvárnila Gertrudu, manželku velitele koncentračního tábora; Hanku, manželku hlavního hrdiny v Kleinově dramatu ze současnosti Borůvkový vrch a královnu Ljubinu v Kepkově pohádce Poslední kouzlo. Nejpočetnější je spolupráce Z. Adamovské se Z. Zelenkou, který jí kromě jiných svých děl svěřil postavu Betsy Harding v detektivce Polední žár; Masrshallovou v adaptaci komedie Paní Piperová zasahuje; Irenu v komedii ze současnosti Slečna Guru; Marcelu Champsboisy v jeho televizním nastudování Feydoova Brouka v hlavě nebo vílu Týnu v pohádce O Šípkové Růžence. Zlatě Adamovské se dostalo té česti, aby o ní byl natočen i jeden díl z cyklu Po stopách hvězd či televizních Úsměvů a mimo to usednout i do křesel pro hosty ať v talk – show programu H. Pawlowské Banánové rybičky či v Šípově Všechnopárty. Závěrem nutno přičíst, že Adamovská je i zdatnou dabérkou a jejím nezaměnitelným snadno rozpoznatelným hlasem k nám ve více než dvou desítkách zahraničních děl promlouvá například Meryl Streep. Zlata Adamovská je u filmařů stručně řečeno dlouhá desetiletí v kursu a díky svému přitažlivému zevnějšku, neustálé kráse, neutuchající energii, respektive pozitivnímu přístupu k životu i práci, tomu tak jistě bude i nadále.

Zlata Adamovská se, jak se říká kouzlem nechtěného, dočkala po úspěchu živě přímým přenosem vysílaného televizního seriálu Hříchy pro pátera Knoxe D. Kleina, v němž hrála ústřední roli barové zpěvačky Evy Adamové, vydání všech songů na zvukových nosičích nazvaných Písničky pro pátera Knoxe, které zaznamenaly stejně jako seriál příznivý ohlas u kritiky i publika. Zda se dočkáme dalšího pěveckého alba Zlaty Adamovské je ale ve hvězdách, i když svým debutem prokázala, že by nebylo od věci vytáhnout z archivu její dřívější muzikálové či operetní písničky nazpívané pro divadlo, film či televizi. Od věci by nebyly jistě ani nové přímo pro Adamovskou psané šansonově laděné autorské songy typu dua Petr Hapka & Zdeněk Rytíř, jak se to povedlo u Fiakristy, který je dodnes hrán v rádiích coby její oficiální hit.

O velké popularitě Zlaty Adamovské svědčí i výčet knižních titulů, ve kterých se o ní, o jejím životě a práci mohou čtenáři, fanoušci či zájemci o divadlo, film či televizi dočíst více. Pomineme – li základní literaturu pro tyto obory od Encyklopedie filmu a encyklopedie Kdo je kdo přes Filmové profily manželů Bartoškových po Fikejzův Slovník herců a hereček českého filmu se Adamovská rozpovídala i v na svou dobou žádaných Obyčejných rozhovorech dvojice Dietlová & Zindelová. O tom, že je Zlata Adamovská mimo své talentované umělecké polohy především stále normální ženou, která stihla vychovat dvě děti, pečovat o svou rodinu, procestovat kus světa a je zkrátka neúnavně pracovitou milovnicí života, které sláva nikdy nestoupla do hlavy si lze přečíst ve stejnojmenné knize Jakuba Hladkého, jenž je unikátním pohledem do pracovního i soukromého života, v němž prozrazuje též některá ze svých tajemství.

Zlata Adamovská je v prvé řadě laureátkou Ceny Františka Filipovského a kromě ní si v r. 2oo4 vysloužila za ztvárnění role Zity Gráfové pro Polesného adaptaci Páralových Milenců a vrahů nominaci na prestižního Českého lva v kategorii ženský herecký výkon v hlavní roli, ale to už štěstí při rozhodování poroty u ní nestálo. Daleko více úspěchů má zato Adamovská u obyčejných diváků, kteří ji za postavu MUDr. Běly Páleníkové ze seriálu Ordinace v Růžové zahradě přiřkli Zlatou Cenu Anno pro r. 2oo8; dvakrát pak stejnou Cenu ve stříbrné hodnotě za roky 2oo7 či 2oo9 a taktéž bronzovou Cenu Týtý 2oo7 v kategorii herečka. I v případě ocenění diváků lze v dalších létech očekávat, že Adamovská nemá zdejší výčet cen či titulů konečný a možná, že se na ni nakonec štěstí usměje i s některou z prestižních cen udělovaných odbornou porotou či renomovanými kritiky.

Herečka, tanečnice a zpěvačka Zlata Adamovská patří po mnoho let mezi nejoblíbenější umělkyně, jejíž pestrá kariéra bude s přibývajícími léty určitě dále zrát a nabývat na objemu. Zlatá Adamovská v poslední době zkoušící štěstí na scénáristickém poli je bývalou manželkou hudebníka a skladatele Vadima Petrova, ml. i moderátora, publicisty a redaktora Radka Johna. Zlata Adamovská se již po několik desetiletí drží na pomyslném vrcholu jak divácké popularity, tak profesního zájmu svých kolegů s nabídkou ke spolupráci a proto jí přejme, aby tomu tak bylo i mnohých dalších desetiletích.

Audiografie (pěvecká – výběr): 1992 – Adamovská Zlata: Písničky pro pátera Knoxe (CD; LP; MC); …

Divadlografie – herecká (výběr): ? – Pierre Corneille: Cid (Chimena); Bengt Ahlfors: Divadelní komedie; Edward Franklin Albee: Křehká rovnováha (Julie); George Bernard Shaw: Svatá Jana (Svatá Jana); Vladislav Vančura: Markéta Lazarová (Markéta Lazarová); Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy; Tennessee Williams: Skleněný zvěřinec (Laura); Eugen Scribe: Sklenice vody; Josef Kajetán Tyl: Tvrdohlavá žena (Terezka); Whilliam Shakespeare: Večer tříkrálový (Marie); Paul Claudel: Výměna; Whilliam Shakespeare: Zkrocení zlé ženy; 1996 – Geoges Feydeau: Brouk v hlavě (Marcela Champsboisy); 1997 – Jiří Hubač: Hostina u Petronia (Clivie); Michail Jurjevič Lermontov: Maškaráda (baronesa Štralová); 1998 – Jukjó Mišima: Markýza de Sade (Renéé, markýza de Sade); 2ooo – Gabriel Garcia Márquez: Sto roků samoty (Pilar Ternera); 2oo2 – Aristofanes: Lysistrata; 2oo3 – Jiří Šotola: Cesta Karla IV. do Francie a zpět; Jean Claude Grumberg: Krejčovský salon (Gisela); 2oo4 – Ken Ludwig: Lo stupendo aneb tenor na roztrhání; 2oo5 – David Yazbek: Donaha! (Pam Lukowská); 2oo6 – Paul Claudel: Z ruky do ruky; 2oo7 – Oscar Wilde: Ideální manžel (paní Cheveleyová); 2oo9 – Leo Birinski: Mumraj; Christophe Duthuron & Pierre Palmáre: Na útěku (Margot); Federico Fellinni & Martin Stropnický: Zkouška orchestru (houslistka); 2o1o – Klára Novotná & Jiří Havelka: Fidlovačka aneb Kde domov můj?; 2o11 – Bernard Slade: Vzpomínky zůstanou; …

zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské republiky

Autor: řepešínský