Natalja Durova

Nevím jestli paní Natalie Jurijevna Durova byla, jak se píše v záhlaví, spisovatelkou.
Ale byla především ředitelkou moskevského Divadla zvířat Durova (Teatr zverei imeni Durova). Byla dcerou zakladatele divadla. http://www.ugolokdurova.ru/
Byla vynikající organizátorka, sama byla krotitelkou (leopard jímimo jiné ukousl článek prstu, což dokázala dovedně skrývat). Jako osobnost byla to, čemu se říká "uragán" - energická, silná fyzicky i morálně neuvěřitelně pracovitá. U nás se s ní mohla měřit snad jen Helena Růžičková.
Madam Durovova, jak jsem ji pro sebe nazýval, pro pohádku O zatoulané princezně, kde jsem byl členem štábu, dokázala téměř nemožnou věc: drezúru koček. Však si také při sjednávání vymínila, že vybere speciální sibiřské kočičky, které mají v sobě trochu víc divokosti a dají se trénovat. Měly totiž ve filmu zapřažené do trojky a do ladovského vozíku "vyjíždět z kufru. To se pochopitelně dělalo trikem, kočky v reálu projížděly kufrem beze dna, které se pak "dodalo" do záběru trikem.
Druhým číslem, které pro nás madam Durovova drezírovala, byla kočka sedící na polštářku na sedačce, zdvihané do výšky asi 3 metrů (jako že zpívající kočka). Z toho byly největší obavy, že kočka prostě seskočí dolů. Madam Durova dokázala tohle číslo udělat tak svěle, že se mohlo bez problémů při natáčení několikrát opakovat, číča seděla na sedátku jak přibitá, dokud se jí neřeklo.
Přidám historku, že když s kočkama madam Durovova přijela, tak vznikl malý problém. Kočky, zvyklé na ruské tehdy ještě výrobou nešizené mléko, odmítaly pít to, co jim nabízeli naši rekvizitáři v podobě igelitového pasteurizovaného českého mléka. Teprve když dostaly českou smetanu (která v té době chuťově opravdu pripomínala ruské mléko, což mohuosobně potvrdit), bylo vše v pořádku.
Pokud vím, pak mi někdo říkal, že madam Durovova využila to co kočky naučila pro náš film a s obchodím duchem sobě vlastním pak toto používala v rámci představení ve svém Divadle zvířat.

Autor: falm