Giani Esposito

Francouzský herec Giani Esposito odehrál v 50. a 60. letech dvacátého století přes padesát vedlejších rolí ve filmu a televizi, u nás jsme jej mohli vidět v několika filmech v historickém kostýmu, uplatnění našel i v divadle, kromě toho byl zpěvákem a také básníkem, pozornost médií a veřejnosti poutal i jeho soukromý život. Jeho otec pocházel z Neapole, matka byla Francouzka, Giani se ale narodil v Belgii ve městě Etterbeek nedaleko Bruselu. Vyrůstal nejprve ve Francii, většinu války i několik dalších let prožil v Itálii, do Paříže se vrátil v roce 1949.

Od dětství projevoval Giani Esposito umělecké nadání v různých oborech, již v jedenácti letech začal psát básně, později koketoval se sochařstvím, po svém návratu do Francie studoval herectví u Tani Balachové a Michela Vitolda. Právě pod režijním vedením Tani Balachové poprvé hrál na scéně Studio des Champs Elysées, objevil se také na divadelním festivalu v Arrasu. Mimoto začal také komponovat a jako interpret vlastních skladeb se brzy prosadil i jako zpěvák, vystupoval například v kabaretech La rose rouge nebo L’écluse.

Jako divadelní herec se počátkem padesátých let začal objevovat i před filmovou kamerou, jeho debutem byla malá role jednoho z židovských cestujících v dramatu PRVNÍ PO BOHU (Maitre apres Dieu, 1951), v menších úlohách barmana a novináře se pak objevil ve dvou na sebe navazujících úspěšných komediích André Hunebella MOJE ŽENA JE BÁJEČNÁ (Ma femme est formidable, 1951) a MŮJ MUŽ JE BÁJEČNÝ (Mon mari est merveilleux, 1952). V roli prince Alexandra jsme jej mohli vidět ve slavném Renoirově filmu FRANCOUZSKÝ KANKÁN (French Cancan, 1954), jako Marius Pontmercy se objevil také v BÍDNÍCÍCH (Les Misérables, 1958). Koncem padesátých let se dočkal uznání i jako zpěvák a jeho skladby začaly vycházet na gramofonových deskách.

Středně velké role hrál také v několika hodnotných dramatech, jednu z hlavních rolí ztvárnil po boku Mariny Vlady a v režii jejího manžela ve filmu ODPUSŤTE NAŠE VINY (Pardonnez nos offenses, 1956), ve velké roli malíře Watroffa se objevil po boku začínající Annie Girardot v kriminálce REPRODUKCE ZAKÁZÁNA (Reproduction interdite, 1957). Zmínku si zaslouží i účast v Buñuelově filmu TO JE ÚSVIT (Cela s’appelle l’aurore, 1956), kromě filmu, zpěvu a divadla tehdy také začal spolupracovat s televizí.

Důležitou roli důstojníka Lemaitre hrál v koprodukčním válečném filmu NORMANDIE-NIEMEN (1959) a při jeho prezentaci na filmovém festivalu v Moskvě se seznámil s francouzskou herečkou Pascale Petit (*1938), která se pak v roce 1961 stala jeho manželkou. Mezitím spolu vytvořili ústřední dvojici v dnes již zapomenutých filmech NA CESTĚ K EXTÁZI (Vers l’extase, 1960) a KŘÍŽ ŽIVÝCH (La croix des vivants, 1962). Společnou řeč s Pascale Petit našel Esposito v tématech tajemna a okultismu, příklon k sektářství a mysticismu pak později začal Pascale omezovat, zvláště když jí manžel zakazoval hrát ve filmu (dodejme, že Pascale Petit byla před sňatkem velmi úspěšnou herečkou a často označovaná jako druhá Brigitte Bardot). Měli spolu dvě děti, dcera Nathalia (*1966) se později pod pseudonymem Douchka prosadila jako zpěvačka.

Giani Esposito se mezitím objevil jako Ettore ve dvojici Cayattových filmů FRANCOISE ANEB ŽIVOT V MANŽELSTVÍ a JEAN-MARC ANEB ŽIVOT V MANŽELSTVÍ (La vie conjugale, 1963), jako Napoleona jsme jej mohli vidět v dobrodružných filmech TYGR SEDMI MOŘÍ (Surcouf, le tigre des sept mers, 1966) a PIRÁT SEDMI MOŘÍ (Le retour du Surcouf, 1966). Další skutečnou historickou postavu si pak vyzkoušel i ve formátu televizního seriálu RYTÍŘ BOUŘKA (Le chevalier Tempete, 1967), kde hrál kardinála Mazarina. Na přelomu 60. a 70. let hrál středně velké i hlavní role již jen v televizi, spolupráci s filmem uzavřel již zmíněnými filmy o korzáru Surcoufovi.

Pascale Petit opustila manžela v roce 1969, Giani Esposito se pak v roce 1971 seznámil s Řekyní Ersie Pittas, která na Sorbonně studovala estetiku a dějiny umění, kromě toho byla také zdatnou tanečnicí. Ersie se počátkem sedmdesátých let stala Espositovou životní i profesní partnerkou, v letech 1972-1973 se svým programem procestovali celou Francii, on zpíval a recitoval, ona tančila. Kromě toho Giani Esposito nadále točil v televizi, měl i řadu dalších plánů, z nichž však sešlo.

O Vánocích 1973 byl Giani Esposito s nenádale odhaleným nádorem na mozku převezen do nemocnice, přidružily se i další zdravotní problémy. Zemřel na Nový rok 1974 ve věku 43 let.

Autor: argenson