Alexis Granowsky

Alexis Granowsky, narozen jako Abraham Ozark v židovské rodině. Roku 1911 absolvoval Divadelní školu v Petrohradě. Následovala studia na Mnichovské divadelní akademii, kde se stal spolupracovníkem Maxe Reinhardta.

Po návratu do carského Ruska nastoupil do divadla v Rize. Tehdejší plakáty jej uváděly i jako režiséra. Roku 1917 je zproštěn vojenské služby a odjíždí do Švédska, kde dává přednost filmu. Podle pamětníků natočil krátký záznam ze zkoušky činohry, ale film se nedochoval.

Roku 1919 jej politická vichřice přivádí domů. V Petrohradu zakládá Židovské divadelní studio. Roku 1920 jej stěhuje do Moskvy, dochází k přejmenování na Moskevské státní židovské divadlo (GOSET). Granowsky zde působí jako režisér a umělecký vedoucí.

V tomto prostředí vznikl roku 1925 film ŽIDOVSKÉ ŠTĚSTÍ. Při tehdy promítaných 16 snímcích/sekundu trval 100 minut. Role si rozdělili herci GOSETU, natáčelo se v Oděse a Berdyčivu.

Roku 1928 přijal nabídku na několik zahraničních vystoupení. Do Sovětského svazu se již nevrátil. Důvodem nebyly ani tak politické důvody, jako spíše umělecké. Židovští umělci sovětskou revoluci podporovali, Granowského politické názory neznáme, nicméně Granowsky byl příliš „prozápadně“ orientován a zřejmě si touto „emigrací“ zachránil život.

Divadlo GOSET bylo po válce rozprášeno. Herci a technický personál z velké části pozatýkán, dva pracovníci divadla oficiálně (po rozsudku soudu) popraveni. Např. jeho následovník v křesle ředitele Solomon Michajlovič Michoels byl nejprve zatčen, načež sovětské orgány překvapené rodině oznámily, že zemřel v lednu 1948 při autonehodě.

Novou vlastí Granowského se stává výmarské Německo. Pro Maxe Reinhardta režíruje zájezdní revue. Roku 1931 zde vzniká jeho druhý a třetí (zvukový) film PÍSEŇ ŽIVOTA a JEJÍ VELIČENSTVO KRIZE.

Granowsky se v Německu „dobře“ oženil. Jeho manželka měla trvalé příjmy. Nastupující fašismus a antisemitismus vedl nejprve k rozvodu a následné emigraci do Francie, kde natočil za poslední film TARAS BULBA, následně zemřel v naprosté chudobě.

Autor: VlastaP