Zvláštní bytosti

Obdobně jako v debutu Džusový román se Fero Fenič i ve svém druhém celovečerním hraném snímku Zvláštní bytosti postavil stávajícímu politickému režimu čelem. Hrdinou tohoto symbolického podobenství o konci totalitní moci je vysoce postavený stranický funkcionář Pešan, který v doprovodu své sekretářky-milenky Olgy a pohraničníka-řidiče Ondřeje cestuje na pohřeb své ctěné tety. Události, které se odehrají během jediného dne a noci, natrvalo změní jejich životy. Pešan, pronásledován halucinacemi v tušení blížícího se konce kariéry, navštěvuje rodné městečko, kde je konfrontován s dávnými přáteli i nepřáteli a zatrpklými příbuznými. Ti oplakávají zemřelého, kterým, jak se nakonec ukáže, není jeho teta, nýbrž Pešanův v minulosti zavržený syn.
Zvláštní bytosti stihl podobný osud jako například Vorlův Kouř. Fero Fenič společně s Evženem Plítkem napsali scénář již na podzim roku 1988 a ještě v první polovině roku 1989 ho natočil, ale dokončil jej až v revoluční listopadový den. Do distribuce byl snímek uveden až na jaře roku 1990. Řada symbolických odkazů a jinotajů tak v době uvedení nechtěně působila jako přežitek, čímž film logicky trpěl. Jistou vadou na kráse bylo i předabování ústředních polských hereckých představitelů Jana Tesarze a Ewy Žukowské českými herci Antonínem Molčíkem a Janou Březinovou.
Kromě ústředního tématu spočívala provokativnost Feničova snímku i ve spolupráci s bývalými režimem pronásledovanými a zákazy stíhanými hudebníky. Ačkoli je pod hudbou k filmu podepsán uznávaný skladatel Jiří Bulis, proslulý především spoluprací s brněnským Divadlem na provázku, zazní ve Zvláštních bytostech i hudba Michaela Kocába, Jaromíra Nohavici, jenž se s kytarou objeví krátce v jedné scéně, či skupiny Půlnoc, kterou na přelomu 80. a 90. let po rozpadu Plastic People of the Universe vedl Mejla Hlavsa. Kromě jejich kultovní písně Magické noci, s níž ve filmu osobně vystupují v zaplivané hospodě, ve snímku rovněž zazní zpěv Marty Kubišové.
Souběžně s natáčením Feničova filmu vznikal krátký dokument Olgy Sommerové nazvaný Jak se natáčely Zvláštní bytosti, který bude v rámci režisérovy retrospektivy na Letní filmové škole rovněž uveden.
Jana Bébarová
Letní filmová škola 2011

Asi velkou většinu našich filmů z roku 1989 či z počátku roku 1990 postihne smůla, že vznikala před 17. listopadem. U některých z nich kritický tón jenž bvl tehdy pro mocipány na hranici únosnosti, bude teď znít jako z jiného světa. To však neplatí o druhém celovečerním filmu Fera Feniče, který po potížích s Džusovým románem [1984] natočil rovněž s nemalými potížemi snímek Zvláštní butosti. Tvůrce ve svém podobenství "o moci a bezmoci jedné noci" pracoval
s matérií, která je sice jednoznačnou kritikou padlého režimu, ale zároveň zevšeobecňuje marasmus moci, rozkládající jak ovladatele, tak ovládané. - Trojice protagonistů bezohledný a histerický vysoký funkcionář, cítící svůj blízký konec, jeho poněkud ordinérní sekretářka a zároveň milenka, a náhodou najatý řidič služebního auta, jinak pohraničník, který dostal "opušťák" za zastřelení "narušitele hranic", procházejí v podivné noci jakýmsi očistcem. Původní cesta na pohřeb funkcionářovy tety se mění v bizarní putování podivným (nám všem tak důvěrně známým) světem, na jehož konci je rakev s tělem funkcionářova nemanželského a zapíraného syna, pohraničníkovy oběti. Z kruté noci účtování vychází za světlem právě jen mladý voják, zanechávaje za sebou zvláštni bytosti. Vždyť on sám byI přece také obětí . . . -
Fenič ve spolupráci s kameramanem Jaroslavem Brabcem a skladatetem Jiřím Bulisem zvolilí náročnou formu, nabitou metaforami. jejích snímek je originální a zvIáštní.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled