Zora Ulla Keslerová: česká královna exploatačního filmu

Jako velký fanda italských   exploatačních filmů a   žánru gialla jsem se na film   hodně těšil a nezklamal   mě. Uváděné záporné   stránky filmu proloženého   ukázkami filmů s herečkou   se týkají většinou   jednoduchého snímání   herečky a znalce žánru   Martina Jirouška (statická   kamera), ale vše vynahradí   zajímavé vyprávění Zory   Ully o známých osobnostech   italského filmu   sedmdesátých a osmdesátých   let. Okomentovaná je   většina jejích filmů,   nejvíce zaujmou zkušenosti s   režiséry takového formátu   jako byl Bruno Mattei, Joe   D´Amato, Lucio Fulci, Umberto   Lenzi, anebo s hereckými   partnery (George Eastman,   Venantino Venantini a   další). Osobně mě herečka   velice překvapila úrovní   své výpovědi, nic   nepředstírá a mluví   spontánně. Líbí se mi   její zdravé sebevědomí,   když mluví o svém umění   umírat před kamerou jako   žádná druhá. To je mi moc   sympatické. I ty drobné   poznámky k jejímu soužití   se skladatelem Petrem Hapkou   jsou trefné a plné vtipu.   Martin Jiroušek se vyzná,   jeho komentář k jednotlivým   filmům je na výši, i když   někdy opakuje skutečnosti   totožné s výpovědí   herečky. Ale to je věc   režiséra, kterého bych ani   v nejmenším nevinil z   amatérismu. Většinu (95%)   komentovaných filmů jsem   viděl, takže jsem byl v   obraze. Film vůbec nenudí,   snesl bych i dvojnásobnou   délku s delšími ukázkami.