Zloděj dětí

Ocenění: Velká zvláštní cena poroty na MFF v Cannes 1992, Evropská cena Felix 1992 a „nejlepší italský film roku 1992"
Příběh deportace dvou nezletilých dětí, jejichž matka byla zatčena pro kuplířství, ze severoitalského Milána nejdříve na italský jih a pak až na Sicílii. Chlapce Luciana a dívku Rosettu doprovází na cestě mladičký karabiniér Antonio, který veden obyčejným lidským soucitem, poruší služební příkazy a je dokonce obviněn z únosu dětí a dezerce. Na postupném
sbližování ústřední trojice demonstruje G. Amelio myšlenku, že naděje na spásu nepomine, pokud lidské bytosti neztratí schopnost soucítit a milovat. Od počátečních pokusů o „převýchovu dvou zbloudilých oveček" dospívá karabiník Antonio nejen k soucitu s nimi, ale i k pocitu sounáležitosti a odpovědnosti. Postupně se stává jakýmsi „náhradním" otcem dětí...
Nelítostný vnější svět, diametrálně odlišný od folklórně a turisticky reklamního zobrazení Itálie, tvoří druhou, stejně významnou rovinu filmu. Žádná malebná zákoutí či krajinky: Antonio vede děti Itálií devastovaných periférií, bezútěšných nádražních budov a pustých nehostinných pláží.
Kino ART

Autor/Zdroj: /

Dnes už velmř slavný film italského režiséra Gianniho Amelia Zloděj dětí nikoli náhodou připomíná název stěžejního díla italského neorealismu Zloději kol. Slavný snímek Vittoria De Sicy se však tentokrát nestal citovaným vzorem (jako v satirické komedii Zloději mýdlla ), ale reprezentantem filmového stylu, k jehož poetice se Amelio po několik desetiletích hlásí. - Mladý karabiniér Antonio má spolu se svým kolegou dopravit do dětského domova devítiletého chlapce Luciana a jeho jedenáctiletou sestru Rosettu. Jejich matka byla zatčena, protože nutila dceru kprostituci. Nezkušený Antonio se však nečekaně musí o děti postarat sám. Částečně bez vlastního přičinění se dopustí přestupku a vydá se se svěřenými dětnri na dlouhou cestu, aby kolegu ušetřil problémů. Zpočátku stojí důsledně na straně zákona, protože jeho povolání je pro něj jedinou možností obživy. Během doby se však s "problematickými" dětmi sblíží natolik, že to od základů otřese jeho dosa vadními jistotami. Antonio se odvrací od přízemních členů vlastní rodiny, a posléze ztrácí i oporu instituce, která ho zaměstnává. - Kromě rodiny a státu podlehne tvůrcovu kritickému odsouzení i náboženská víra, jež se vv srovnání s hluboce prožívanými a opravdovými city hlavních hrdinů jeví jako soubor mechanicky naučených frází. - Amelio ve shodě s italskými neoreoIisty snímá
především syrovou, odvrácenou tvář své země, od nehostinných periferních sídlišť přes odcizená nádražní prostředí až po turistické oblasti vjižní části ltálie, jež jsou ovšem "přistiženy" v nevábném stavu mimo sezonu. Silný emotivní účinek dosáhl tvůrce mimo jiné i díky velmi přesnému obsazení; vedle mladého herce Enrica Lo Versa se v hlavních rolích objevují dětští neherci Valentina Scaliciová a Giuseppe Ieracitano.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled