Život bez kytary

Takový normální život,   motorka a kytara, žádné   mobily, zahraniční zájezdy,   práce. Rodiče to měli pod   dohledem, alespoň si to   mysleli, nechtěné   těhotenství, antikoncepce   žádná, vojna buší na   dveře. Takhle to zvládaly   stovky párů a nebo   nezvládaly, morálně či   nemorálně, prostě se žilo.   Ale drama si představuji   jinak.

Snímek přináší život   socialistické mládeže v 60.   letech dle představ   politické ideologie. A tak tu   máme postavy nejen ve víru   zodpovědnosti v rodinném   životě, ale i v tom   pracovním. Ano, výrobní   proces tu prostě chybět   nesměl. Samozřejmě nechybí   ani dovádění v době volna,   především u vody, a tak by   se jim ten život v dnešní   době snad i dal záviděl.   Spokojenost a důvod k radosti   nadevše. Prostě socialismus.   Je léto plné romantických   chvilek a především lásek.   Problém však nastává,   když vznikne milostné   vzplanutí s následným   těhotenstvím. Ne, atmosféra   děje se tímto v žádném   případě nemění. Vše dál   probíhá v poklidu, až to   šokuje. Ale jistě, mladý   pár se to snaží řešit,   ale asi ne tak, jak by si   leckdo představoval. Film tak   má především   moralizující charakter a   proto končí tak, jak   končí. Mimo jiné se také   samozřejmě probírá   možnost potratu a slečna,   které se o týká, už   dokonce sedí v čekárně,   ale v socialismu to nebylo tak   jednoduché jako dnes. Hlavní   rozhodující slovo měla   zvláštní komise, která   především dělala to, co   tento film. Od potratu   nastávající maminku   odvrátit. Námět není   zpracován nijak špatně.   Víra zodpovědnosti je   zkrátka maralizačním   tématem a tak by snímek ve   své podstatě nemusel   uškodit ani dnes. Český   snímek opomíjený a je to   škoda.

Od ničeho k ničemu. Podivná   psychostudie, nudná a   nezábavná. Je to celé   statické, bez kapky vzruchu.   Nic pro mne.