Zimní válka

Divná kamera, přehrávající herci, hodně   přihlouplé dialogy a monology, efekty minometné   palby v podobě petard od Vietnamce z tržnice a   mnoho dalšího. Prostě víc jak dvě hodiny   filmového utrpení. Možná kdyby to bylo   prostřihané na rozumnou délku mohlo to vyznít   o trošičku líp. A mimochodem Zimní válka se   odehrávala v letech 1939-40 mezi Ruskem a Finskem   a je tak vlastně i název filmu nesmyslný a   zavádějící.

Tak to vypadá, že David Aboucaya se válečných   dramat zatím jen tak nevzdá. A opět si snímek   takřka udělal celý sám. Zaměřil se na   těžkou situaci na místě známé jako Alsaska   ve Francii, která nemálo připomíná obdobnou   situaci v Normandii. Francouzský regiment   výsadkářů bojuje s americkou jednotkou za   osvobození Alsasky. Musí přes les, který byl   později pojmenován jako ´francouzský   Stalingrad´. Vojáci tam byli uvězněni v   drsných zimních podmínkách, kde poznali hrůzy   války. Snímek se i přes válečné scény   především zabývá prožitky a myšlenky   samotných vojáků. Jejich zvládání situace,   psychologie a osobních rozhodnutí. Někteří   museli hodně bojovat i samy se sebou. Snímek se   svou dvouhodinovou stopáží snaží přiblížit   danou situaci jak to asi mohlo vypadat. Může tak   tedy připadat nudný, ale to jen dokresluje danou   situaci. Dlouhé čekání bez zásob v mrazu, kdy   nepřítel může kdykoli a nečekaně udeřit.   Tady se v podstatě zastavil čas. Akční kamera   více dokresluje náhlou paniku při náhlém   odstřelování. Dlouhé hodiny nic a pak najednou   výbuch. Nejedná se tedy o běžný válečný   film, jak je většinou zvykem. Když se do   popředí děje vynáší více psychologie   vojáků, než válečné scény plných   hrdinství, vždy je to přijato velmi vlažně.   Vzniká otázka: Proč? Jediná výtka se týká   sněhu. Buď tam je anebo není, aby náhle   nasněžilo, když najednou v další scéně zase   po sněhu ani památky. Tady to David nějak   nevychytal.