Záchvěv strachu

Ach, jaká škoda, že   Jaroslav Soukup svůj talent   pohřbil Majorem Maisnerem. Do   té doby točil kvalitní   filmy a zejména v   osmdesátých létech byl   absolutní špička. Tohle   dobové drama, které se   odehrává v Praze po   revolučním roce 1848 tak   parádně graduje, že se   tají dech. Podobně jako u   jeho mistrném záseku Pěsti   ve tmě, kde je způsob   vyprávění a gradace úplně   stejné. Praha tehdejší doby   je zachycena tak   přesvědčivě se všemi   detaily (ať už jsou to   kostýmy, rekvizity, domy,   ulice, zkrátka komplet   výprava i stavby), že   pochybuji, že by to dnes   někdo podobně dokázal   ztvárnit. Samotný příběh   je o člověku jménem   Vinický, kterého pražská   tajná policie po jeho   propuštění z vězení, kde   si odpykal osmiletý trest,   pronásleduje a chce ho   získat jako konfidenta.   Nápadně tak připomíná   dobu komoušských estébáků   a film byl také zakázán   promítat a distribuovat do   jiných zemí. Záchvěv   strachu je inspirován   skutečným příběhem   spisovatele Karla Sabiny,   kterého s dokonalostí   zahrál Radek Brzobohatý.   Ostatní herecké obsazení   nemůže odtrhnout divákovu   pozornost, to je prostě bomba   a kvalita nejvyšší ligy!!   Každá postava je přesný   charakter a všem hercům jsem   jejich postavy žral se vším   všudy. Trochu mi vadilo   předabování Štefana   Kvietika Petrem Haničincem,   ale jinak mu seděl hlasově   výborně. Asi nejvíc mě   dostal Vilém Besser (komisař   Jaroš) jako pravá ruka   policejního rady Bergera   (František Němec), jehož   zákeřnost vyvrcholila   nápadem otisknout podepsaný   list o spolupráci Vinického   s tajnou policií v   Pražských novinách. Co se   pak dělo by asi nikdo zažít   nechtěl. Těžká   beznadějná doba, tak jako   přesně o sto let později.   Zdeněk Barták složil   takovou hudbu (ta trubka je   tak krásně podmanivá),   která tento film zapisuje do   hvězdných výšin.   Zaslouženě plný počet!

herecké obsazení
V hereckém obsazení chybí   jméno herce Oty Sklenčky,   jenž zde hrál otce Radka   Brzobohatého a Svatopluka   Matyáše.

Velký pan Moralista bojuje a   bojuje a přitom v klidu   chrápe s vdanou paničkou a   míní rozvracet rodinu. Co to   jako mělo být za postavu?   Ono vlastně, vůbec nevím,   proč někdo točí něco z   roku raz dva tři, a vypráví   to tak suchým způsobem,   který nemůže zaujmout.   Hlavně, že postav je   napráskáno jako v Ali Babovi   a čtyřiceti loupežnících.   No dobrá, tak alespoň snahu   a reálie lze ocenit. Jinak   nic.