Zabriskie Point

Symbolický příběh dvojice mladých lidí je kritickým portrétem materialistické společnosti. Jeho antiestablishmentové vyznění souzní s výrazným proudem tehdejší americké tvorby, již reprezentují někteří režiséři mladší generace (Lester - Petulia, Forman - Taking Off, Hopper - Bezstarostná jízda, Rafelson - Malé životní etudy aj.). V titulu filmu se skrývá skalnatá vyvýšenina na kraji kalifornského Údolí smrti, nazvaná podle jistého pana Zabriskieho, který v okolí objevil ložisko minerálů.

Antonioni vytvořil svůj první (a poslední) americký film podle vlastního námětu a na scénáři s ním mj. spolupracovali americký dramatik (a později i herec) Sam Shepard a tehdejší Antonioniho přítelkyně Clare Peploeová. Společnost MGM mu ponechala na hollywoodské poměry nebývalou tvůrčí svobodu, jež vycházela z kvalit a úspěchu Zvětšeniny, a nechala ho utratit na svou dobu vysokou částku 7 milionů dolarů (pětkrát tolik, co stála Zvětšenina). Vložená investice se po prvním uvedení v kinech zdaleka nevrátila (premiéra v březnu 1970 přinesla pouze 900 tisíc dolarů na tržbách v USA a v Kanadě).

Antonioni natáčením a postprodukcí strávil prakticky dva roky, z čehož větší část zabraly potíže s hudebním doprovodem. Režisér původně plánoval použít výhradně hudbu skupiny Pink Floyd, ale nakonec ve filmu zůstaly pouze tři skladby (Heart Beat Pig Meat, Come In Number 51 Your Time Is Up, Crumbling Land). Zhruba padesát minut hudby Pink Floyd zůstalo nepoužito a větší část těchto kompozic se objevila až v září 1997 na novém, rozšířeném soundtracku z filmu. Hudební složku doplnil skladbami skupin Grateful Dead, Kaleidoscope, Rolling Stones, Youngbloods a dalších interpretů (mj. John Fahey a Patti Page).

Do hlavních úloh snímku obsadil neznámé interprety bez předchozích hereckých zkušeností a jejich výkony, popravdě řečeno, nepatří k nejsilnějším stránkám filmu. Mark Frechette (nar. 1948) stačil ještě po Zabriskie Point vytvořit jednu z hlavních rolí v italském protiválečném dramatu Na generálův rozkaz (1970, Uomini contro, režie Francesco Rosi). Svůj honorář ve výši 60 000 dolarů věnoval jedné bostonské komuně hippies. V roce 1973 byl odsouzen za účast v ozbrojené bankovní loupeži na 15 let do vězení a 27. září 1975 byl nalezen zadušený v posilovně věznice v Norfolku (stát Massachusetts) se 150-librovou činkou na krku. Jeho smrt byla oficiálně označena za nehodu. Daria Halprinová je dcerou avantgardní tanečnice Ann Halprinové a bývalou manželkou herce a režiséra Dennise Hoppera (1972-1976) a ani ona se ve filmu už výrazněji neuplatnila. Ve filmu vytvořil němou miniroli zatčeného studenta Harrison Ford.

Zdroj: ČT

Michelangelo Antonioni natočil film Zabriskie Point v Americe v roce 1970, když zde vrcholily studentské nepokoje. Byl tehdy silně ovlivněn vlnou radikálních hnutí a film tak vyznívá jako jejich oslava, přičemž mírně kritizuje tamní ideologické naladění, paroduje americký „materialismus“ a velmi dobře zprostředkovává dobovou atmosféru všeobecné nevraživosti. Ve svém druhém anglicky mluveném opusu (po Zvětšenině) se italský filmař pokusil přenést na plátno vizuálně pozoruhodným způsobem své vnímání neklidné situace, již postihuje do značné míry v symbolické poloze. – Prostý příběh sleduje losangeleského studenta Marka, který zprvu pohrdá spolužáky, aktivními v boji proti establishmentu, ovšem pak se sám vydá na cestu revolty. Účastní se střetu s policií a na útěku ukradne malé letadlo. Ocitne se s ním ve vyprahlé krajině Údolí smrti, kde se setká s mladou sekretářkou Dariou. Na místě bývalých jezer zvaném Zabriskie Point, dvojice prožije krátký a intenzivní milostný vztah. Za svou společenskou vzpouru Mark nakonec zaplatí životem. – Jedním z adeptů na představitele hrdiny byl mladý Harrison Ford, který se nakonec ve filmu jen mihl. Přednost dostali neherci, bostonský truhlář Mark Frechette a dcera uznávaného architekta Lawrence Halprina, Daria Halprinová (která později žila s Frechettem v komuně a která byla v letech 1972-76 manželkou Dennise Hoppera). – Antonioni je fascinován především atmosférou pouštní krajiny, ale i architekturou moderních budov či reklamními nápisy. Působivé obrazy v oslnivých barvách a propojené rychlým střihem podkresluje dobová hudba. - Na scénáři, který se během natáčení měnil podle aktuálních podnětů, se podíleli mj. Antonioniho stálý scenárista Tonino Guerra či americký dramatik a herec Sam Shepard. Fantazijní scéna hromadného milování v poušti byla často předmětem cenzurních střihů.
-dh-, Filmový přehled 2008/4

Toto své americké road movie natočil Antonioni v době, kdy v USA vrcholily univerzitní nepokoje a kdy se pod jejich vlivem radikalizoval i revoltérský vztah italského filmaře ke konzumentsky a obchodnicky orientovanému americkému establishmentu. Americká filmová kritika byla proto snímkem Zabriskie Point většinou pobouřena, jeden recenzent píše např. o "infantilní oslavě radikalismu", která je "komickým výčtem amerických nectností". Snímek Zabriskie Point zaujímá ovšem v Antonioniho tvorbě dost zvláštní místo, neboť je netypicky neobyčejně lyricky laděný. Je zřejmé, že Antonionimu rozhodně nešlo o nějaký ideologický odsudek USA - spíše se pokusil na plátně zhmotnit pocity, jaké mu životní styl ve Spojených státech na konci šedesátých let vnukal. Podobně jako později Wenders, také Antonioni je v tomto filmu oslněn fotogeničností americké krajiny, a na vizuálním půvabu filmu Zabriskie Point, který ovšem vynikne právě jen při jeho sledování na plátně, je to též úchvatně znát. V jádru prostý příběh snímku sleduje rebelského studenta Marka, který unese letadlo a přistane s ním v pouštní krajině Death Valley. V této krajině se také odehrává jeho love story s Darií, která je sekretářkou losangeleského byznysmana. (Připomeňme, že sedmiminutová sekvence hromadného milování ve vyprahlé pouštní krajině Death Valley bývala po uvedení filmu v mnoha zemích často cenzurována.) Přestože Fred Roos, který v roce 1968 spolupracoval na castingu Zabriskie Point, doporučoval Antonionimu do hlavní role tehdy začínajícího Harrisona Forda (který se ve filmu nakonec pouze mihne v jedné scéně na letišti), Antonioni si vybral neherce - Marka ztělesnil bostonský truhlář Mark Frechette a Darii ztvárnila dcera avantgardní tanečnice ze San Francisca Daria Halprinová. Významný je ve filmu také podíl hudební složky (zejména The Pink Floyd).
Seminář italského filmu 2003

Autor/Zdroj: /