Zabijáci

Klasické dílo poválečné americké kinematografie Zabijáci (1946) vzniklo podle stejnojmenné povídky Ernesta Hemingwaye z roku 1927, v níž do zapadlého newjerseyského městečka přijíždějí dva nájemní vrazi (na něž odkazuje titul), aby zlikvidovali jednoho chlápka, jemuž se přezdívá „Švéd“ a jenž podle vlastních slov kdysi „udělal špatnou věc“. Ten se stoickým klidem a čistou myslí očekává nevyhnutelný osud… Divák se díky pátrání pojišťovacího agenta Riordana (Edmond O’Brien) a řadě flashbacků dozvídá pozadí celého příběhu. Švéd (Burt Lancaster) byl kdysi nadějným boxerem, ale zapletl se s podsvětím a osudovou ženou Kitty (Ava Gardnerová). Kvůli lásce pak zradil kumpány, se kterými uloupil peníze na výplaty v jedné továrně, a marně se skrýval před neodvratným osudem. Přední dílo tehdy populárního filmu noir těží z charismatických hlavních představitelů (debutující Lancaster se stal okamžitě hvězdou stejně jako Ava Gardnerová, která do té doby hrála jen vedlejší party), z expresionistické černobílé fotografie a působivé hudby. Velkou zásluhu na jeho vzniku a konečné podobě měl také producent Mark Hellinger (1903–47), původně divadelní kritik, autor povídek a znalec newyorského podsvětí, jehož producentská dráha se předčasně uzavřela klasickými snímky Julese Dassina Hrubá síla (1947) a Obnažené město (1948). Film byl ve své době ve čtyřech kategoriích nominován na Oscara – režie (Robert Siodmak), scénář (Anthony Veiller), střih (Arthur Hilton) a hudba (Miklos Rozsa) – ale žádného nedostal. V roce 2008 byl zařazen do tzv. Národního registru filmů při Kongresové knihovně. Hemingwayova povídka byla v roce 1964 znovu zfilmována Donem Siegelem, který do Lancasterovy role obsadil Ronalda Reagana (bylo to jeho poslední herecké vystoupení před kamerou). Méně známý je ovšem fakt, že pár let předtím posloužila jako předloha prvního školního filmu Andreje Tarkovského (Ubijcy – 1956).

Zdroj: ČT

Ocenění: Cena Edgara Allana Poea 1947: scénář (A. Veiller), producent (M. Hellinger) a režisér (R. Siodmak)

Hemingwayova proslulá drsná povídka The Killers z roku 1927 se dočkala tří filmových adaptací. První, která patří po všech stránkách mezi nejlepší snímky filmu noir, natočil Robert Siodmak, druhou spolurežíroval v rámci školního cvičení na podzim 1956 Andrej Tarkovskij a třetí vytvořil v roce 1964 Donald Siegel.
Již v povídce je s neopakovatelnou opravdovostí zachycena atmosféra nelidského násilí: dva bledí, stejně odění pistolníci svou mluvou i pohyby věští tak intenzivní hrozbu a naprostou lhostejnost k ostatním mužům v lokále, kde se děj odehrává, že všichni pokorně naslouchají jejich rozkazům ještě předtím, než zabijáci vytáhnou zbraně a je odhalen jejich vražedný úmysl. Všichni jsou jakoby zmrazeni slovy pistolníků a instinktem děsu.
Tuto základní situační strnulost a chlad s lakonicky cynickými dialogy Siodmakův film s velkým půvabem zachovává, slouží mu však jen jako prolog k postupnému osvětlování důvodů, proč ústřední postava boxera (debutující dvaatřicetiletý Burt Lancaster) postupně ztrácí vůli k životu. V dlouhých flashbacích je minulost zkoumána z několika hledisek: komplex akcí a skrytých motivů, který se odhaluje, má charakter labyrintu příznačného pro noirové filmy 40. let. Scenáristé navíc připisují postavu osudové ženy (v elegantním podání třiadvacetileté herecké hvězdy a Hemingwayovy osobní přítelkyně Avy Gardnerové), jež dává boxerově životní krizi zřetelný erotický podtext.
Siodmakův film byl jednou z mála hemingwayovských adaptací, které sám spisovatel obdivoval. „Jeho kvality filmu noir zastiňují jakékoli námitky proti odklonu od předlohy," napsal Hemingwayův životopisec Carlos Baker.
Na scénáři se výrazně podílel John Huston, ačkoli není v titulcích na vlastní žádost uveden. Když scénář psali, byl Huston zrovna v armádě, a proto se pod snímek odmítl podepsat: „Prostě jsem nechtěl být jako ti muži v uniformách, kteří tenkrát zaplňovali úvodní titulky filmů."

Vladimír Hendrich, 36.LFŠ 2010

Adaptaci Hemingwayovy klasické drsné povídky Zabijáci (1927) natočil Robert Siodmak s debutujícím Burtem Lancasterem. Spisovatelova předloha slouží ovšem režisérovi jen jako krátký prolog k postupnému osvětlování důvodů, proč boxer zabitý na počátku filmu ztrácel postupně vůli k životu. Scenáristé připisují navíc postavu „osudové“ ženy (v podání tehdejší hvězdy a Hemingwayovy osobní přítelkyně Avy Gardnerové), takže dávají boxerově životní tragédii zřetelný erotický podtext.

Autor/Zdroj: Popis
televizní program