Vymazaný kluk

Snímek je bohužel jen   další americkou politickou   agitkou v rámci komunity   LGBTQ kritizující daný stav   postoje heterosexuálů k   těmto lidem, který nám   Evropanům asi toho moc   říkat nebude. A právě   proto, že je to politický   námět, samozřejmě je proti   tomu vedená i kritika o   zkreslování skutečné   reality. Snímek natočil Joel   Edgerton stojící i za   scénářem napsané podle   vlastní knihy a není   tajemstvím že je sám   osobně stoupencem LGBTQ   komunity. A svým   vyprávěním se zabývá   jakýmsi křesťanským   reedukačním táborem, do   kterého jsou posíláni   homosexuální děti, aby je   tam jejich orientace zbavili.   Takže je jasné, že vlivem   toho velice duševně a   fyzicky trpí. Režim tam je   totiž hodně přísný. A   realita je taková, že přes   třicet států takovéto   tábory ještě stále   skutečně provozují.   Příběh si všímá osudu   osmnáctiletého Jareda   Eamonse, kterému dal otec,   prodejce automobilů a   baptistický kazatel v jedné   osobě, na vybranou. Buď   tento tábor a nebo už nikdy   neuvidí své rodiče. Po   emočním projevu zoufalství   své matky se rozhodne pro   tábor a tak máme spolu s   ním možnost vidět, čím si   takový člověk musí   projít. Joel Edgerton   vypráví příběh takový   jaký je. Bez přepálených   emocí, bez přepáleného   dramatu, bez nějakého   sadistického vychovatele, jak   bývá většinou zvykem. Jen   stav nenávisti a ponížení.   Jak ten film skončí musí   být každému jasné. Agitka   je přeci jenom agitka   snažící se dosáhnout   svého. Pocit že snímku je   rozporuplný a to hlavně   vlivem rozdílnosti názorů k   dané problematice, která se   v současné době mediálně   hodně probírá. Na jednu   stránku se snímek pokouší   upozornit na fakt, že každý   je svým způsobem   jedinečný, čímž   neodpovídá tradičním   vzorům a zároveň se snaží   definovat hlavní postavu   Jareda jako někoho, který si   nehraje na předem pojaté   představy. Hlavní motiv je   tedy jasný. Homosexuálové   jsou úžasní a terapie je   zlá. Snímek není nijak   špatný, ale přeci jen z   toho vyzařuje podivné mdlo z   cíleného moralizování   jednotlivců opačného   názoru. Je prostě potřeba   odmítnout zakořeněnou   morálku k nalezení míru   mezi sebou samými a to v   především v oblasti   stejných práv   neheterosexuálních lidí v   rámci jak náboženského   kontextu, tak i bez něj.   Propaganda nikdy nedělala ve   veřejném mínění moc   dobrotu, ale že funguje už   víme od doby vzniku filmu.   Každá má své určité   poselství, které musejí   být za každou cenu   vyslechnuty. A podle toho je   potřeba k tomuto snímku   přistupovat.