Vratné lahve

Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy.

Zdroj: Nova

Film vypráví o učiteli v důchodu Tkalounovi, který přesluhuje, aby mohl být mezi lidmi, ale dnešním dětem už nerozumí, a proto by měl odejít. Najde si práci v samoobsluze u okénka, kde se vykupují vratné lahve. Do moderního obchodu – symbolu konzumního života vnese ducha staré doby a jeho okénko se stane místem, kde lidé mezi sebou ještě normálně komunikují. Ve filmu byly použity úryvky z telenovely Milagros.
Filmová ročenka 2007

Peripetie se vznikem smutné komedie Vratné lahve jsou popsány v profilu Zdeňka Svěráka Tatínek (FP 10/2004), natočeném Janem Svěrákem a uvedeném do kin na DVD. Syn se tehdy na poslední chvíli rozhodl odstoupit od dlouho připravovaného natáčení. Otec však napsal ještě šestou verzi scénáře a s tou byl Jan spokojený. Jejich nový snímek navazuje na poetiku předcházející společné tvorby, ale vzhledem k věku hlavního hrdiny je určen spíše starším generacím. – Učitel češtiny Josef Tkaloun je v důchodu nespokojený a najde si místo ve výkupu lahví v blízkém pražském supermarketu. Setkává se tu s nejrůznějšími lidmi a nenápadně tahá za nitky jejich osudů. Řeší tím současně i vztahy ve svém životě, spjatém zejména se starostlivou a „učitelskou“ manželkou Eliškou a s nešťastnou dcerou Helenkou. – Autoři opět odvádějí svůj vysoký standard, jejich postavy jsou životné, problémy vcelku aktuální, humorné i vážné situace se vzájemně vyvažují, dialogy mají jiskru a celek působí velmi kultivovaně. Ústřední dvojici vytvářejí Zdeněk Svěrák a Daniela Kolářová, kteří spolu hráli už v komedii Na samotě u lesa. – Snímek se námětem i tvarem přibližuje televizním titulům, jež ovšem převyšuje pečlivostí zpracování.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/3

Dlouho očekávaná rodinná komedie scenáristy Zdeňka Svěráka a režiséra Jana Svěráka uzavírá volnou trilogii, kterou započala na Oscara nominovaná Obecná škola, na níž navázal mezinárodně úspěšný film Kolja, oceněný Oscarem pro nejlepší neanglicky mluvený film roku 1996.

O FILMU
Hrdinou Vratných lahví je bývalý učitel Josef Tkaloun. Definitivně se rozhodl opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Tkaloun je plný aktivity, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu ženy Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny aktivity svého muže, Tkaloun přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem… I když pod jeho režií situace občas dostávají poněkud groteskní obrysy. Řekneme-li o novém filmu Jana Svěráka, že je veselý, máme pravdu. Pravdu však bude mít i divák, kterému připadne smutný. Autor scénáře Zdeněk Svěrák balancuje na hraně těchto poloh. Jestliže někdejší ostrý spor mezi otcem a synem vedl k tomu, aby nám stárnoucí scenárista podal upřímnější a nemilosrdnější a zprávu o stavu duše v této etapě života, pak to byl spor blahodárný. Penzionovaný učitel češtiny Tkaloun je postavou, která své vrstevníky ujistí, že nejsou v úzkostech věku sami, a mladým pootevře dveře do komnat, kterými ještě neprošli. Nad filmem se klene střecha humoru, která ho chrání před sentimentem a způsobuje, že odcházíme z biografu s pocitem, že jsme byli svědky lidské komedie.