Vlak do stanice Nebe

Osmiletá Dáša tráví   poslední rok války u dědy v   Beskydech, kam snad válka   nedosáhne, Ale i sem válka   přichází a dívenka se   setkává s jejími projevy,   ať chce nebo nechce. Lyrický   film K.Kachyni zobrazuje   válku na můj vkus dost   idylicky, bez toho, že by   jakoby neexistovalo násilí,   jakoby všechno bylo klidné a   tak to prostě nebylo.

Tým pod vedením Karla   Kachyni ve složení Ota   Hofman scénárista, Josef   Illík kameraman a Zdeněk   Liška hudební skladatel   vytvořil řemeslně   kvalitní, poetickou a   dětskou fantazií   prošpikovanou krásnou   podívanou. Tenhle film   vyloženě hladí po duši a   evokuje dřívější   dětství bez jakékoliv   techniky a vymožeností. Já   tohle na Karlu Kachyňovi a   jeho filmech obdivuji a mám   strašně moc rád a také   velmi oceňuji to, jak jsou   jeho dětští hrdinové   přirození. Moc se mě   líbila malá Zuzana   Fišerová, později známá   jako Douchová, pomocnice v   knihkupectví Darka Vrány.   Luxusní byla také scénka,   ve které děti z plácačky   popíjely slivovici a   učitelka je pak kárala a za   trest musely stokrát napsat   "Kdo pije nemyslí, kdo   myslí nepije". Jak   výstižné heslo :). Vlak do   stanice Nebe patří do   kategorie Kachyňových   dětských snímků, kde má v   dějové linii první místo   dětská fantazie.