Victim Five

Tento thriller je jen pouhým důkazem filmového   tvůrčího faktu, že už v 60. letech minulého   století když něco mělo úspěch, okamžitě se   objevily napodobeniny. V roce 1964 vtrhl do kin   třetí snímek s Jamesem Bondem a s ním i tato   po všech stránkách filmová napodobenina bez   bázně a hany, kde hlavní postavou není   vládní agent, ani policejní komisař, ale   obyčejný soukromý detektiv, vlastním jménem   Steve Martin, kterého si střihl máyovkami již   proslavený Lex Barker, avšak se zmíněným   Jamesem Bondem, kterého hrál Sean Connery, se   může plně rovnat. Stejných či alespoň   podobných motivů je tu více než dost. Už ten   začátek příběhu se hodně používal, takže   to takřka vytváří až dojem, jakoby jsme ten   film už někdy viděli. Steva Martina na letišti   vyzvedne jistá kráska a cestou autem netrvá   dlouho a zjišťují, že jsou sledováni.   Následuje automobilová honička na klikaté   silnici ve vysokých kopcích či snad v horách.   Kdo nedokáže předem odhadnout výsledek   honičky, ještě toho z oblasti klasického filmu   málo viděl. Snímek má tedy výpravu   impozantní, ale horší je to s akčními   scénami. Tady si jich nikdo neužije. Scénář   je ale po dějové stránce zpracován na svůj   žánr účelově a v jednoduchosti, takže ve   filmové konkurenci z přehledem uspěje. Spíše   odpočinkový konverzační avšak výpravný   počin, kterému jako celku chybí osobitá silná   stránka, nějaké napětí a vůbec žánrová   atmosféra. Snímek nenadchne, ale ani neurazí.   Na druhou stranu, kdyby to mělo více akčních   scén, zase by se řeklo, že to Jamese Bonda   plně vykrádá. Tady si divák nevybere.