Vězňové zla

Nadia Uljanova je mladá sovětská novinářka, přesvědčená ateistka, která odjíždí do Itálie, kde má za úkol vypracovat reportáž o katolicismu. Její letadlo se ale krátce před přistáním zřítí do moře a Nadia jako jedna z mála katastrofu přežije. Zpráva o pádu letadla zaujme Elenu Scotto, ruskou ženu provdanou za italského inženýra, která podle indicií identifikuje Nadiu jako svou sestru. Přesvědčí ji, aby přijala pohostinství její rodiny v Neapoli a Nadia přijímá. Zde pod vlivem rodiny i prostředí překvapivě nachází nový styl života zasvěcený lásce k Bohu.

Italský režisér Mario Costa se ve 40. a 50. letech uvedl několika úspěšnými tituly různých žánrů, drama VĚZŇOVÉ ZLA (Prigionieri del male) nicméně z jeho tvorby mírně vybočuje. Jako předloha k filmu posloužil román Guida Milanesiho Sancta Maria, který byl v Itálii zfilmován již v roce 1942. Mario Costa realizoval film v koprodukci se Španělskem a Francií, z čehož vyplynula také účast významných zahraničních herců, z Francie to byl například Bernard Blier, ze Španělska významný herec Francisco Rabal. Jako vhodný typ pro hlavní roli Nadi byla angažována švédská herečka May Britt, která se do italského filmu dostala krátce předtím. Snímek s atraktivním obsazením převzala do distribuce většina zemí západní Evropy, v komunistickém bloku ale pochopitelně neměl šanci na uvedení vzhledem k námětu, kdy sovětská novinářka (navíc s provokativním jménem Uljanova) najde smysl života v katolické víře.