Veřejná žena

Emmanuelle pro intelektuály...
Zajímavej film to, svým   způsobem, jistě je. Na svou   dobu zejména sexuálně   otevřenými scénami, které   jsou natočeny poměrně   vkusně a esteticky. Jde o   klasický „film ve filmu“,   tedy o film, který zachycuje   natáčení filmu. Měl by to   být jakýsi filozofující   epos o manipulaci s lidmi, o   manipulaci s jejich emocemi a   city, ve filmu, v politice i v   životě. Ovšem film je   šílený, zmatený chaos, ve   kterém se mixuje   stanislavského expresivně   prožívané herectví, s   brechtovským zcizováním. V   nepřehledný guláš, proti   kterému je   kočičkopejskovský dort -   úplný raw zákusek. Asi   jedinej důvod, proč jsem   film dokoukal, je ten, že   hlavní představitelka   ženské role Valerie Kaprisky   hraje tak cca 20 % filmu   nahá. Její postava je   opravdu krásná. O jejím   hereckém výkonu, už se to   tolik říct nedá.
Ovšem pohled na její   tělo, (vzhledem k době   vzniku filmu nepřekvapí, že   má již vyholené podpaží,   ale podbříšek dosud ozdoben   klasickým old school   „bobrem“), shledávám   dostatečně intelektuálním   filmovým zážitkem, který   stojí za to být viděn. Hned   v její první nahé scéně,   kdy za peníze, expresivně   tančí před fotografem, mě   zaujalo, že měla kalhotky   zavazovací na šnůrku!,   (jakou mívají plavky). Ve   filmu je i „česká   stopa“, vyskytuje se tu   český herec Milan –   emigrant a jeho žena. Občas   ve filmu padne i česká   replika. I to přispívá k   jeho větší   nesrozumitelnosti, je to   taková efektní   intelektuálská,   politicko-sexuální   hříčka, na které mě   nejvíc fascinuje, že někdo   dokázal přesvědčit   producenty, aby na podobný   projekt dali peníze.
I   když, ve své době, měla ta   hojná nahota takovou   atraktivitu, (některé scény   jsou de fakto z kategorie soft   porno), že si její   zásluhou, na sebe možná   film divácky vydělal. Pro   svou skandálnost nebyl sice   film vpuštěn do hlavní   soutěže v Cannes, ale na   jedinou nesoutěžní,   popůlnoční projekci, prý   dorazilo 10 000 lidí. A   věřím, že obdržel i   spoustu nadšeně   intelektuálních kritik, za   tu filozofující sofistiku,   okořeněnou politickým   pozadím. Nakonec i já film   shledávám, natolik   kuriózní, že stojí za   vidění.