Velká iluze

V roce 1937 se celá Evropa obávala nové války. Důkazem je i neobyčejně silné poselství Velké iluze, válečného filmu bez jediné bojové scény, který dodnes hovoří o nesmyslnosti jakéhokoliv válečného konfliktu silněji než většina nákladných akčních velkoprodukcí. Joseph Goebbels ho označil za filmového nepřítele číslo 1.
Zápletka slavného Renoirova filmu je prostá. Dva francouzští letci, aristokrat, kapitán de Boëldieu, a prachobyčejný dělník, poručík Maréchal, jsou při průzkumném letu nad Německem sestřeleni kapitánem von Rauffensteinem, který je na letecké základně sice přivítá jako zajatce, ale zároveň jako důstojníky. Navíc s potěšením kvituje, že de Boeldieu je šlechtic, a pozve je na oběd. Následně jsou oba Francouzi internováni ve vězeňském táboře. Po sérii nezdařených pokusů o útěk jsou převezeni do pevnosti Wintersborn, jíž velí právě Rauffenstein. Vzápětí se od něho de Boëldieu dozvídá, že z pevnosti nelze utéct. Přátelství a touha po svobodě se však nakonec ukážou být silnější.
Protiválečné poselství filmu působí velmi přirozeně i po osmi dekádách nejen kvůli tomu, že šlo o film natáčený v časech bezprostředního válečného ohrožení, ale snad i proto, že Renoir sám první velkou válku 20. století prožil přímo v první linii. S nadsázkou říkal, že kdyby nebyl v bojích raněný do nohy, nikdy by ve vojenském lazaretu neobjevil kinematografii. Scénář, na kterém spolupracoval s Charlesem Spaakem, jedním z největších francouzských scenáristů své doby, je vystavěn okolo několika výrazných charakterů, ztvárněných výjimečnými herci, jinak je kompozičně značně rozvolněný, až epizodický. Nezapomenutelné scény (zpěv Marseillaisy jako demonstrace vzdoru a národní hrdosti šest let před Casablancou, dialogy mezi de Boëldieuem a von Rauffensteinem) se zdánlivě líně střídají se sekvencemi zachycujícími stereotyp vězeňského tábora. O to působivěji však působí závěrečná část filmu, v níž se tempo vystupňuje a divák může plně docenit důmysl, s jakým je film komponován. Herecky filmu nedominuje Jean Gabin, ale Erich von Stroheim v roli Rauffensteina. Skutečnost, že německého důstojníka hraje vídeňský Žid, který neuměl pořádně německy, doháněla Goebbelse k nepříčetnosti, stejně jako zobrazení postavy poručíka Rosenthala, který se s Maréchalem pokusí o útěk. Bohatý, přátelský muž ze židovské bankéřské rodiny, rozdávající svým spoluvězňům obsah balíků od rodiny, jako by byl ostrou Renoirovou odpovědí na soudobou německou protižidovskou propagandu. I proto byl negativ filmu ihned po obsazení Francie zabaven (Francouzi ještě předtím film přičinlivě zakázali) a velmi dlouho považován za ztracený či zničený. Nakonec byl náhodou objeven a posléze v roce 1958 restaurován.
Máme tak k dispozici mimořádně výmluvný film vypovídající nejenom o nesmyslnosti jakékoliv války, ale také silný obraz humanismu třicátých let marně čelícího válce bezprostředně následující. A navíc dílo, které chápe 1. světovou válku jako nezvratný konec starých časů, začátek konce evropské civilizace.

Aleš Říman, LFŠ 2014

Při výzvědném letu nad nepřátelským územím, někde daleko za frontou, jsou dva francouzští důstojníci, kapitán Boaldieu a poručík Maréchal, sestřeleni velitelem německé letky, setníkem von Rauffensteinem a nuceni přistát za německou frontou. Němci přijmou Francouze velmi vlídně v kantýně letky, odkud po menším občerstvení jsou oba odesláni do zajateckého tábora v Halbachu. Tam už je víc francouzských důstojníků pohromadě. Za předstíranou dobrou náladou jejich kamarádů, kteří sem byli dopraveni ze všech možných front, Francouzů, Angličanů a Rusů, lze vycítit z jejich pohledů skrytou pevnou vůli k dosažení svobody.

Není to snad ani slepá nenávist k nepřátelství, které je upevňuje v jejich rozhodnutí, nýbrž neodolatelná touha k návratu do řad jejich soudruhů, majících ještě právo bojovat a umírat za vlast. Tento úmysl je pak hybnou silou všeho jednání zejména oněch dvou a židovského zajatce Rosenthala. Nevzdají se ho ani, když po několika marných pokusech o útěk jsou uvězněni na tvrzi téměř nedostupné, kde velitelem je těžce raněný a z fronty vyřazený von Rauffenstein, a provedou jej konečně s obětí života jednoho z nich. tento zdánlivě prostý děj, nabývá však ve filmovém podání hluboké dramatičnosti, stupňující se a zdůrazňované zejména tou okolností, že všichni lidé, zasahující tu do dějů tak osudových, jsou podáni s nelíčenou lidskou prostotou, která přes nepřátelství na frontách, přes tvrdost povinností, která nutí střílet a zabíjet, vystavuje do popředí ty lidské vlastnosti, jež činí člověka člověkem:vzájemné kamarádství mezi přáteli, úctu k povinnosti povolání, lásku k vlasti u jedněch a porozumění pro to u nepřátelské strany.

To je ta v e l k á i l u z e, že autoři filmu považují takové sblížení dobrých lidí za možné i za válečné vřavy, aniž si jeden nebo druhý zadal ve svém poměru k vlasti, jejím zákonům a svým ideálům. Film povznášející svou mravní hodnotou a uchvacující podáním děje a hrou všech účastněných, zejména všech hlavních osob. Režie Jeana Renoira dala ději spád, střídání vážných i humorných scén, řadu úspěšných nápadů. Vedle sebe tu stojí dva protivníci a zároveň představitelé starého světa: jemný, kultivovaný francouzský hrabě, štábní kapitán, mezi nimž a jeho druhy zůstává stále jakási mezera, vytvořena staletým vývojem, přitom však spojený s nimi osudem, odvahou i obětavostí, jak jej ztělesnil Pierre Fresnay - a proti němu německý šlechtic, prušácký major, čestný člověk, korektní ve svých citech a ve vztazích svých tvrdých povinností, umělecky bezvadný výtvor německého herce Erika von Stroheima. Pak Jean Gabin, představitel prostého hrdinství francouzského vojáka z lidu a v posledních scénách Dita Parlo, německá válečná vdova, zjev jímavý svou citovou bezprostředností.

Všichni Francouzi i Němci, váleční nepřátelé, ale bez nenávisti, se smyslem pro spravedlnost v srdcích - a to je ta v e l k á i l u z e, tak žádoucí a tak těžko pochopitelná. Film nashromáždil v sobě tolik uměleckých a všeobecně platných mravních hodnot, že jeho vyznamenání ne benátském biennále jako nejlepšího mezinárodního filmu je plně oprávněné. Film "Velká iluze" je klenotem světové kinematografie.

Dva francoužští důstojníci, kapitán De Boildieu (Pierre Fresnay) a poručík Maréchal (Jean Gabin) jsou sestřeleni nad bojovou linií nepřítele a posláni do zajateckého tábora. Součástí jejich monotónního života, v němž převažují marné snahy, jak zabít čas,jsou také sny a naděje na útěk. Díky vzájemnému porozumění s ostatními vězni pomáhají budovat tajný podzemní východ. Osud je k nim však nemilosrdný. Den před plánovaným útěkem dochází k přesunu zajatců...
Hlavní myšlenkou Renoirova snímku je víra v dorozumění lidí různých národů, vzdělání, společenské třídy a vyznání. Velká iluze režiséra Jeana Renoira je jeden z nejslavnějších protiválečných filmů.