Obsah filmu Věčný návrat
Milostná romance Jeana Delannoye Věčný návrat (1943, FP 18/45) patří ke klasickým dílům francouzské kinematografie čtyřicátých let. Vznikla v okupované Francii podle scénáře Jeana Cocteaua, který se inspiroval známou legendou o Tristanovi a Isoldě (podobně jako později jinou legendou v Orfeovi – 1950, FP 9/2011). Uznávaný moderní básník transponoval tragický příběh do soudobé Francie, přičemž název převzal od Friedricha Nietzscheho, což vysvětluje v mottu snímku. – Mladík Patrice žije na zámku svého strýce Marca spolu se zákeřným bratrancem trpasličího vzrůstu Achillem a jeho neméně podlými rodiči, Frossinovými. Slíbí ovdovělému strýci...
Milostná romance Jeana Delannoye Věčný návrat (1943, FP 18/45) patří ke klasickým dílům francouzské kinematografie čtyřicátých let. Vznikla v okupované Francii podle scénáře Jeana Cocteaua, který se inspiroval známou legendou o Tristanovi a Isoldě (podobně jako později jinou legendou v Orfeovi – 1950, FP 9/2011). Uznávaný moderní básník transponoval tragický příběh do soudobé Francie, přičemž název převzal od Friedricha Nietzscheho, což vysvětluje v mottu snímku. – Mladík Patrice žije na zámku svého strýce Marca spolu se zákeřným bratrancem trpasličího vzrůstu Achillem a jeho neméně podlými rodiči, Frossinovými. Slíbí ovdovělému strýci přivést nevěstu. Na rybářském ostrově se setká s krásnou blondýnou Nathalií. Po návratu na zámek pochopí, že dívka miluje jeho a on ji. Když oba kvůli Achillově nezdařené intrice vypijí nápoj lásky, jejich vztah se už nedá dlouho tajit. Nakonec utečou a stráví chvíle štěstí v horském srubu. Marc si však manželku odvede a Patrice se posléze sblíží se sestrou svého přítele Lionela, rovněž Nathalií (tentokrát však brunetou). Vše pak spěje k tragickému konci. - Snímek, natočený v duchu dobového poetického realismu, je uváděný v restaurované verzi ve formátu DCP (2-D). Z dnešního pohledu na něm přece jen zapracoval zub času. Zůstaly však dobrý Cocteauův scénář, vynikající šerosvitné obrazy kameramana Rogera Huberta a fotogeničnost hlavních hrdinů Jeana Maraise a poněkud unylé tajuplné blondýny Madeleine Sologneové. – Věčný návrat byl uveden do našich kin jako první francouzský film po válce a slavnostní premiéry (9.11.1945) se zúčastnil prezident Beneš.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2011/9 < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 16.9.2012
Když jsem film, viděl ještě jako kluk, líbil se mi Jean Marais a krásná Madelene Soloqne. A ten těžký zápas o svojí lásku, a pak se objeví na scéně skřet, který hodí do drinku jed. A film končí, jak v tragédii Romeo a Julie. Byl jsem při finále rozrušen, jako žena, která jede na dovolenou a neuvidí dva, tři díly o zelené ještěrce...
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 2.6.2004
Večný príbeh
Je to lyrické spracovanie večného príbehu lásky Tristana-Patrica a Izoldy-Nathalie prenesené do Francúzska a do doby, v ktorej bol film natáčaný.
Patrice sa rozhodne oženiť svojho strýka Marca. Z výletu na ostrov mu privedie mladú plachú dievčinu Nathalie, ktorá na cestu dostala fľaštičku s názvom Poison (jed). Vypitie jej obsahu so svojim starším manželom jej mala zabezpečiť večnú lásku.
Zlomyseľný bratranec Achille ju však vylial do pohárov Patrica a Nathalie. Tí zahoreli k sebe láskou, ktorú nedokázalo zničiť ani odlúčenie potom, čo Marc vyhnal Patrica z domu. Láskou, ktorá ich znovu spojila v minútach spoločnej smrti.
Snáď trochu stuhnuto pôsobila postava osudu odovzdanej Nathalie v podaní Madeleine Sologne, no výborný výkon predviedol vtedy ešte mladý Jean Marais ako Patrice a zaujala ma tiež Yvonne de Bray v úlohe jeho tety a súčasne Achillovej matky.
Film už možno nie je zaujímavý pre väčšiu časť dnešného publika, pretože je možno málo akčný a naviac čiernobiely. Ale pre milovníka starých filmov sa ho oplatí vidieť a obzvlášť v pôvodnom znení.