Varúj!

Původně komorní melodramatický příběh milostného trojúhelníku, končícího sebevraždou „nevinně nevěrné" bačovy ženy Evy, tvůrci zbavili tragické pointy a „odlehčili" otevřeným koncem. Z osudového melodramatu se stalo abstraktnější sociální drama na téma vystěhovalectví a změnila se i hlavní postava. Osou příběhu se stal „muž bačovy ženy" Ondrej Muranica v podání „národopisného Slováka" Paľo Bielika.
V případě prvního slovenského filmu bylo samozřejmě velmi důležité herecké obsazení. Hlavní mužská role byla jasná od začátku, jistý problém představovala postava Evy. Po namáhavém hledání v hereckých kartotékách i ve slovenských divadlech si Frič nakonec vybral zkušenou (byť trochu ohranou) Jiřinu Štěpničkovou. Na její správnou slovenštinu měl dohlížet jazykový poradce. Podoba filmového štábu byla určována duplicitou funkcí. K českému profesionálovi byl přidělen slovenský asistent, který se tak vedle zkušenějšího českého kolegy zaučoval do filmového řemesla.
Z filmu Varúj..! ovšem dnes přece jen zaznívá jakási koloniální slovacita. Fričova slabost „pro Slováky", zvlášť pro exJánošíka Bielika, je z etnografického pojetí filmu zřejmá a mnozí filmoví kritikové na ni v dobovém tisku velmi citlivě reagovali. Frič by ale nebyl Fričem, kdyby pod glazurou krojované exotiky občas neprosakovala americká formule. Mac Frič (a v tom bude na Slovensku jeho pokračovatelem právě Bielik) velmi dobře ovládal konvence diváckého filmu, hollywoodské pointování filmového vyprávění. Vrcholem této „komerční imaginace" je scéna Muranicova vzpomínání uprostřed mrakodrapů - poněkud komická spektakulární scéna s roztrženým reklamním cigárem..
Varúj...! se, podobně jako tehdy mnohé filmy přechodného období, stal po uvedení terčem ideologické kritiky. Mezi začátkem natáčení a premiérou totiž utekla určitá doba, během níž nabyly úvahy o poslání kinematografie v životě poválečného Československa zřetelnější ideologickou podobu. Výjimečně ambiciózní film s tematikou ekonomicky motivovaného vystěhovalectví, ukončený kvazivlasteneckou pointou, se tak v období prudkých politických změn a stranických zápasů stal téměř den ze dne ideologicky passé.

Petra Hanáková
Letní filmová škola 2011

Sociální drama, které v letech 1946-1947 natočila Slovenská filmová spoločnosť, je prvním slovenským poválečným hraným filmem. Děj je situován do slovenské podhorské vesnice v době posledních let Rakouska Uherska a vzniku nové republiky. Vypráví o dvou vesničanech, kteří se rozhodnou odejít za štěstím a lepší obživou do Ameriky. Film je společným dílem českých a slovenských tvůrců. Ateliérové scény byly realizovány na Barrandově, exteriéry se natáčely v Nízkých Tatrách.18. Febiofest 2011

Slovenské drama ze života horalů z doby před první světovou válkou. Líčí se v něm osud mladého horala, který prchne před útiskem maďarských pánů do Ameriky a vrací se po letech do vlasti právě včas, aby mohl varovat svého syna před podobným osudným krokem.

Autor/Zdroj: Bartošková Šárka/Československé filmy


Blížilo se druhé výročí osvobozeného státu a Slováci pojali pevné rozhodnutí započít s vlastní celovečerní filmovou výrobou, děj se co děj a vem námět kde vem. Už proto se nelze divit, jestliže se tahle netrpělivost na jejich prvém filmu nejvíc vymstila. Nemohlo dozrát k plné dokonalosti dílo vyrostlé z kvapu, netrpělivosti a horečné touhy, už už se moci pochlubit vlastním, osobitě národním filmovým výtvorem. Je veřejným tajemstvím, že scénář byl několikrát narychlo přešíván, než nabyl podoby schopné realisace; ta potom rázem ukázala, jak záludné je každé přešívání, a toto zejména. Mluvím o způsobu, jakým bylo pro potřebu dneška tak říkajíc aktualisováno Stodolovo drama Bačova žena: bez dlouhých okolků naň byla naroubována tendence protivystěhovalecká. Nemám nic proti tendenci, pokud není pouhou fangličkou a pokud bije do živého. Platí však především tohle poslední o filmu Varuj!? Neplatí. Neboť i kdyby stokrát bývalo vystěhovalectví životně i národně nejzávažnějším problémem Sleováků - dnes jím není. Hromadná emigrace Slováků patří minulosti a dnešek je naopak svědkem hromadné reemigrace těch slovenských příslušníků, kteří léta žili v cizích národních oblastech. Je tedy předstírání, že vpravdě mrtvý problém je dosud živý a palčivý, ideové vážným pokleskem tohoto filmu.
Ale i způsob, jakým tato idea byla dramaturgicky uchopena a rozvedena. zasluhuje výtky. Konec všecko pokazil - dá se říct na adresu filmových obráběčů Stodolova divadelního příběhu o slovenském vystěhovalci který se po letech, strávených v Americe, proti očekávání vrátil a našel svou ženu provdánu za jiného. Neboť krok za krokem těžkne tento příběh v drama, v životní prohru, v tragedii, krok za krokem tě utvrzuje v přesvědčení, že žaloba se obrací proti bačové ženě (viz původní název), které stačil důkaz přinesený mužovým kamarádem, jejíž víra hory nepřenesla a která neměla síly odolat, když život znovu zavábil. A tu náhle, doslova v posledních metrech filmu dochází k rozuzlení, v němž se útočník obrací znenadání proti tomu, koho měl až dosud v zádech: do příběhu vpadá komentátor, který vyvrací tvůj dojem a s pozdviženým ukazovákem tě upozorňuje, že vinen je muž, který opustil rodnou půdu a rodinu. Hned nato pak tohle dramaturgické příštipkářství vrcholí křečovitým, organicky nesrostlým závěrečným dějovým akordem v podobě udýchaného happyendu.
Tolik o námětu. A režijní pojetí a zpracování? Slohový konglomerát a dramatická chudokrevnost. Maně v této souvislosti vzpomínám, co mi řekl jeden ze slovenských filmových pracovníků, když se tehdy ještě z povzdálí uvažovalo, jakými cestami by se měla ubírat slovenská kinematografie: "Jednomu se budeme muset bránit a to je folklór. Nesmíme se v něm utopit, nesmíme si jím pomáhat, nesmíme diváka oslepovat bohatstvím krajek, třásní a kordulí - musíme ukázat slovenskou skutečnost pro ni samu, v její podobě neexotické, prosté a všední, poutavé nikoli proto, že ji prožívají mužové a ženy v krojích, nýbrž zcela prostě slovenští lidé." Předsevzetí beze vší pochyby správné, nicméně zůstalo při něm. Vábení, zdá se, bylo příliš lákavé, než aby mu bylo možno hned napoprvé odolat, a tak byl zvolen kompromis 9 : 1 pro folklór. Nezmiňoval bych se o tom, nebýt toho, že bezpochyby právě o tenhle kompromis se rozbila slohová jednota filmu. Karel Plicka si kdysi tento problém podstatné zjednodušil tím, že se omezil na záběry exteriérové. Věrně ve stopách tohoto filmového objevitele slovenské exotiky vtiskl také Martin Frič s výtečně snímajícím Václavem Hanušem exteriérovým záběrům a scénám hymnickou vznosnost. Odtud však musel chtě nechtě do interiéru - a tady uvízl na mělčině suchého optického popisu. Aby pak slohové zlo bylo dovršeno, přišly scény z amerických dolů, které okořenily tuto dvojí slohovou krmi další přísadou - naturalismem. . Pro ty, kdož pokládají smysl pro stylovou sevřenost za jednu z nejsilnějších stránek Fričova režijního rukopisu, to byla sprcha.
Sprcha tím chladnější, že ani o dramatických kvalitách Fričova filmového přepisu jinak dramatické látky nelze říci nic potěšitelného. Po celou dobu tu v dramatickém soukolí cosi skřípe, vázne a selhává, a brzy seznáš hlavní příčinu: jsou to ty zálibné pohledy z nejrůznějších úhlů, to statické pokochávání komposicemi lidských figur na pozadí vysoké oblohy, ta očarovaná panoramata, ta sama o sobě nádherná podívaná na muže vysokého jako jedle, který dlouhým skoky sbíhá po stráni a přenáší se přes balvany, ta národopisná zastaveníčka a tak podobně. Tohle všecko, věř či nevěř, je v tomhle příběhu dramatickým balastem, brzdou a přítěží, neboť tohle všecko je jenom popis a jenom lyrika, v žádném případě však pohyb dynamisovaný dramatickým ruchem. A tak tě nakonec uspokojí kromě hudební složky a šťastného úvodu jenom dvě scény: vrcholný výjev, zachycující strašlivý únik Muranicův důlním kanálem ze zasypané štoly (i tu však méně by bylo více ), a pak scéna po Muranicově návratu do rodné vsi, v níž posléze bača, poznav, co se stalo, ustoupí do přístěnku a nepoznán nechá svou ženu odejít.
Baču hrál svědomitý Palo Bielik, jeho ženu Jiřina Štěpničková. Prvý se až příliš často musel spokojovat rolí pouhého výtvarného objektu a upoutávat výkony spíše fysickými než vpravdě dramatickými, jeho partnerka pak obstála jak nejlépe dovedla v roli pro její herecký naturel poněkud příliš pasivní. Vedle nich Andrej Bagár učinil dobře, že svého panského gazdu vykreslil tahy střízlivými a - budiž dovoleno říci - civilními, tvrdost a malou hybnost Júlia Pántika v úloze valacha Miši ještě podtrhl úsporný dialog, který ho nechával mimicky na holičkách, typově výraznému a fysiognomicky pestře řezanému Arnoldu Flöglovi jaksi neležela charakterově měkká role, a Leopclda Dostálová postihla hutnou zkratkou postavu Muranicovy matky.
A teď otázku: proč přes všecky vytčené nedostatky a hrubé prohřešky nelze tomuto filmu upřít hodnoty přínosné? Úmyslně jsem se při svém posudku naohlížel napravo ani nalevo. Připustíme-li však vedle těchto měřítka absolutního též měřítko relativní a srovnávací objeví se rázem to, co nazýváme přínosem. Ukáže se, že jakkoliv je Varuj.. . prvním filmem původní slovenské ražby, není ani zdaleka posledním mezi těmi, které v porevolučních letech vznikly ve společném státě Čechů a Slováků - což je skutečnost při nejmenším pozoruhodná. A za druhé? Při všech nedostatcích ideově dramatického provedení síla Stodolova psychologického vidění i pravdivého postihu slovenské skutečnosti přece jen dovedla skrze tento film proniknout a najít cestu k divákovu srdci. A konečně třetí kladný moment: Slováci pověděli tímto dílem, že hodlají od počátku a cílevědomě spatřovat ve filmu instrument vážného a odpovědného úsilí tvůrčího a ideového - a to je slib, z něhož se nejupřímněji radujeme.

Autor/Zdroj: Žalman Jan/dobová recenze


Dráma zo života slovenských vysťahovalcov v časoch před prvou svetovou vojnou. Mladý horal Andrej Muranica utečie před útlakom maďarských gazdov do Ameriky. Sny a nádeje na lepší život mu však zmarí banská katastrofa. Ondrej je vyhlásený za nezvestného a keď sa po rokoch opäť vracia do vlasti zistí, že sa jeho žena vydala za jeho najlepšieho kamaráta.
Renáta Šmatláková Katalóg slovenských celovečerných filmov

Autor/Zdroj: Šmatláková Renáta/Katalóg slovenských celovečerných filmov