Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak [TV inscenace]

Český televizní film jakoby   reagoval na filmové   zpracování Sovětského   svazu pod názvem ´Jakov   Bogomolov´ (1971) dle stejné   románové předlohy   literárního autora Maxima   Gorkého a svým způsobem   doplňoval jednu kapitolu   nesourodých charakterů dvou   mužů, mezi kterými je   manželka jednoho z nich a   milenka druhého. Ne   vytvoření nějaké   zajímavosti je to pro   obyčejného diváka dosti   chudé, ale literárnímu   znalci klasické světové   literatury to však možná   řekne víc. Atmosférou se   snímek ničím nevymaňuje od   poetické tvorby šedesátých   let. Snímek v podstatě již   zapomenutý a tak dlouhá   léta diváky moc neznalý. Je   to sice krapet otřepané, ale   na jednoduchou televizní   inscenace nic neobvyklého.   Televizní obrazovky v rámci   televizních černobílých   klasik si své nějaké místo   ještě pořád může najít.

Hlavní hrdinka se chová jako   dítě, a to ještě takové,   co to nemá v kotrbě zcela   uspořádáno. Monology   nesnáším. Několik   moudrých myšlenek zde však   padlo, ovšem to jsem si mohl   poslechnout v rádiu. Jakobova   postava je odsunuta do   pozadí, a skoro vše se děje   z pohledu jeho manželky.   Místy mi to připadlo jako   telenovela: „Byla jsem ti   nevěrná.“ Nevím, vůbec   ničím mne toto dílo   nenadchlo. Bolek Polívka,   kvůli kterému jsem se na to   vůbec díval, se zde jako   fotograf jen mihne.