Umění musí bolet

Nepředvídatelný
Snímek předkládá několik pravd ze světa   umění a nemusí jít nutně jen o to výtvarné.   Ukazuje nám pozéry, blázny, talentované   umělce, kteří nejsou schopni se prosadit a v   neposlední řadě i lidi, kteří nemají za mák   talentu, ale ve světě umění to už stejně   málokdo dokáže posoudit. Film dokáže být   neuvěřitelně vtipný a pravdivý, stejně jako   beznadějně depresivní a nevyzpytatelný. Ani   jedna postava se nechová tak, jak by se na   začátku vyprávění dalo čekat a tvůrci nám   servírují jedno překvapení za druhým. Jen je   škoda, že postavy, které byly na začátku   sympatické, tím dostávají na frak. Vtipná   komedie tak ke konci brnká na hodně pochmurnou   strunu.

Děj mě tedy docela zaujal. Asi proto, že se   týká normálního života. Hodně lidí by   chtělo být umělcem a v tomto filmu můžeme   vidět, že umělci jsou asi vážně blázni a to   pravé umění většinou bývá přehlíženo.   Film pobaví a taky trochu rozpumpuje krev. Ale   podruhé jej vidět nemusím.

Režisér filmů Přízračný svět a Santa je   úchyl! tentokrát přináší film o   talentovaném mladém malíři Jerome Platzovi   (Max Minghella), který utíká ze střední   školy, aby studoval na malé umělecké škole na   východním pobřeží. Chce si tu splnit své   největší přání – stát se největším   světovým malířem, podobně jako jeho vzor   Picasso. Krásu a preciznost jeho portrétů   bohužel na hodinách umění nikdo neocení.   Dokonce ani jeho příkré soudy o práci   spolužáků a pozdější pokusy vytvořit své   vlastní pseudoumění nenajdou obdivovatele. Ale   někdo přeci jen Jeromeho obdivuje. Je to dívka   jeho snů. Občas stává modelem a je dcerou   slavného umělce. Je krásná a chytrá a jmenuje   se Audrey (Sophia Myles). Odmítá