Umění musí bolet

Nepředvídatelný
Snímek předkládá několik   pravd ze světa umění a   nemusí jít nutně jen o to   výtvarné. Ukazuje nám   pozéry, blázny, talentované   umělce, kteří nejsou   schopni se prosadit a v   neposlední řadě i lidi,   kteří nemají za mák   talentu, ale ve světě   umění to už stejně   málokdo dokáže posoudit.   Film dokáže být   neuvěřitelně vtipný a   pravdivý, stejně jako   beznadějně depresivní a   nevyzpytatelný. Ani jedna   postava se nechová tak, jak   by se na začátku   vyprávění dalo čekat a   tvůrci nám servírují jedno   překvapení za druhým. Jen   je škoda, že postavy, které   byly na začátku sympatické,   tím dostávají na frak.   Vtipná komedie tak ke konci   brnká na hodně pochmurnou   strunu.

Děj mě tedy docela zaujal.   Asi proto, že se týká   normálního života. Hodně   lidí by chtělo být umělcem   a v tomto filmu můžeme   vidět, že umělci jsou asi   vážně blázni a to pravé   umění většinou bývá   přehlíženo. Film pobaví a   taky trochu rozpumpuje krev.   Ale podruhé jej vidět   nemusím.

Režisér filmů Přízračný   svět a Santa je úchyl!   tentokrát přináší film o   talentovaném mladém malíři   Jerome Platzovi (Max   Minghella), který utíká ze   střední školy, aby studoval   na malé umělecké škole na   východním pobřeží. Chce   si tu splnit své největší   přání – stát se   největším světovým   malířem, podobně jako jeho   vzor Picasso. Krásu a   preciznost jeho portrétů   bohužel na hodinách umění   nikdo neocení. Dokonce ani   jeho příkré soudy o práci   spolužáků a pozdější   pokusy vytvořit své vlastní   pseudoumění nenajdou   obdivovatele. Ale někdo   přeci jen Jeromeho obdivuje.   Je to dívka jeho snů. Občas   stává modelem a je dcerou   slavného umělce. Je krásná   a chytrá a jmenuje se Audrey   (Sophia Myles). Odmítá