U konce s dechem

Kriminální příběh šarmantního francouzského delikventa Michela a jeho americké milenky Patricie je zároveň existenciálním milostným dramatem, k němuž napsal scénář Francois Truffaut. Film je Godardovým celovečerním režijním debutem. Své hrdiny postavili autoři do různých rovin: Patricia je líčena v rovině psychologické, Michel v rovině poetické. Leitmotivem amorálně působivé anarchické vzpoury obou hrdinů je touha po svobodě a volnosti, ostře kontrastující s jejich neschopností volnosti dosáhnout. Jak na jednom místě říká Patricia: „Jsem nešťastná, protože nejsem volná, nebo nejsem volná, protože jsem nešťastná." Svou osobitě revoltérskou koncepcí moderního života i svým novým, svébytně dynamickým vizuálním stylem založit snímek U konce s dechem spolu s Milenci Louise Malla a Resnaisovým filmem Hirošima, má láska slávu francouzské nové vlny. V hlavních rolích podávají podmanivé herecké výkony Jean-Paul Belmondo a Jean Sebergová.
Kino AERO

Legendární nestárnoucí debut klasika francouzské Nouvelle vague. Pastiš filmových žánrů v originální filmové koláži-dekonstrukci. Neúnavný rebel a experimentátor Jean-Luc Godard s pomocí svého dvorního kameramana Raoula Coutarda posílá vycházející hvězdu Belmonda na osudnou štafetu v ulicích Paříže.

Jednoduchý příběh o krádeži auta, následné vraždě a útěku překvapuje formální vytříbeností a bezprostředním vyprávěním a fragmentárností. Téměř závratné tempo příběhu o přitažlivém rebelovi, okouzlujícím a ležérním vrahu na útěku představuje odvetu mladé filmařské generace úzkoprsé společnosti.

Režisér si nenuceně pohrává s žánrovými klišé a hlásí se k anarchistickému okouzlení zločinem, sexem, násilím. Přitom znovu objevuje krásu filmové interpunkce, jak ji definoval Griffith nebo Feuilladův Fantomas. Nevyhýbá se kontrapunktnímu srovnání, hýří širokou paletou nástrojů, od klasického Mozarta, až po odvazový jazz.

Snímek má i příznačné poslání bezstarostné jízdy a volného pádu, tak typické pro divoké mládí a bezohlednou upřímnost. Sotva se totiž Godardův hrdina nadechne, pokud mu to závratné tempo a těkající kamera umožní, již chcípá na bílé laině ulice.
Vzkřísení filmové řeči a nastartování nových vyjadřovacích možností, které U konce s dechem signalizuje, má i dodnes nesmírný vliv, který je možno najít i u tak rozdílného režiséra, jako je Quentin Tarrantino. Přitom jeden z nejvlivnějších a stále svěžích snímků světové kultury není jen dílem jednotlivce. Ďábelský koktejl a manifest Nové vlny o rychlé jízdě, vraždě, bezstarostné mládeži, pop-ikonách západní kultury totiž pomáhali namíchat tehdy ještě nepříliš známé osobnosti jako režiséři François Truffaut, Claude Chabrol nebo Jean-Pierre Melville.
AČFK

Stěžejní (a zároveň iniciační) dílo francouzské nové vlny U konce s dechem (1959, FP 6/67) dodnes neztratilo nic ze své zvláštní vnitřní energie, jíž fascinovalo už před sedmačtyřiceti lety. Jean-Luc Godard je natočil podle synopse svého přítele Françoise Truffauta jako svůj celovečerní hraný debut. V kriminálním milostném příběhu, inspirovaném skutečnou událostí, mladý zloděj aut Michel Poiccard zastřelí cestou z Marseille do Paříže dopravního policistu. Vyhledá pak svou přítelkyni, Američanku Patricii, která si přivydělává jako kolportérka novin New York Herald Tribune a která touží po dráze novinářky a spisovatelky. Michel s ní chce odjet do Říma, potřebuje si však předtím vyzvednout peníze od kumpánů. Protože však policie zná jeho totožnost, stahuje se okolo něj pozvolna smyčka. Mladík nakonec umírá, zasažen kulkou z policejní pistole, poté co ho jeho milenka zradila. - Jednoduchý děj se stává základem pro existenciálně laděné vyprávění na téma zločinu a trestu a nejistých poloh milostného vztahu. - Snímek ve své době fascinoval zejména novátorským formálním ztvárněním: především užitím ruční kamery (s níž natáčel dvorní kameraman nové vlny Raoul Coutard) a střihovou skladbou, která je místy velmi dynamická, jindy zase střídá poměrně dlouhé záběry, natáčené vždy na reálných místech: v ulicích či v interiérech (legendární je mj. sekvence v níž Michel sleduje Patricii sledovanou detektivem na Champs Elysées, kde probíhá příjezd prezidentů Eisenhowera a de Gaulla k Vítěznému oblouku). Právě dynamičnost je symbolem tohoto Godardova opusu, v němž došlo i k výjimečně šťastnému setkání protagonistů: začínajícího Jeana-Paula Belmonda a již známější americké herečky Jean Sebergové (1938-1979). Godard při natáčení spoléhal na improvizaci a ponechal protagonistům značný prostor, čímž získal málokdy vídanou autenticitu. Tvůrce přitom současně s realistickým vyprávěním užívá i zcizující efekty (protagonisté mluví přímo do kamery k divákům apod.). Ve snímku se už zároveň objevují i konstantní rysy Godardova stylu, včetně osobitého využití řeči (zde např. kombinace angličtiny a francouzštiny), nápisů, reklamních znaků apod. - V roce 1983 vznikl nepodařený stejnojmenný americký remake (FP 1/92 - V).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2006/1