Tygrův příběh

Se snímkem Tygrův příběh přicházejí do našich kin postavičky z nesmrtelných knížek pro děti spisovatele A. A. Milneho: vedle Tygra jsou to Medvídek Pú, kamarádský Klokánek, bystrý leč nepoučitelný Králíček, hodné a skromné Prasátko, neodolatelně rozmrzelý Oslík Ijáček, moudrá Sova, starostlivá Klokanice a konečně Kryštůfek Robin, jejich člověčí kamarád a rádce. Tygrův příběh se soustředí na jednu z postaviček Púovy družiny: na Tygra a na jeho pouť Stokorcovým lesem. Tygr, který si připadá osaměle, pátrá po jiných tygrech, ale nakonec přijde na to, že jeho skutečnou rodinou jsou jeho přátelé: Klokánek, Medvídek Pú a další...

Medvídek Pú je do jisté míry intelektuální záležitostí. Jeho příběhy jsou totiž tak jednoduché, že nelze jinak než v nich hledat filozofické hloubky. V kresleném filmu debutujícího režiséra Juna Falkensteina Tygrův příběh však nemá hlavní úlohu flegmatický mudrc Pú, nýbrž jeho kamarád - hyperaktivní tygřík se špatnou výslovností a neuvěřitelnou slovní zásobou, který by nejraději celý den prohopsal. Jednoduchý a veskrze roztomilý příběh o přátelství začíná ve chvíli, kdy tygříka postihne existenciální krize a on se vydá hledat svůj neexistující rodokmen. Nyní je na ostatních zvířátkách, aby ho naučily vážit si toho, co má.
Animace filmu je překvapivě střízlivá, ale to už k Púovi patří. Na statickém pozadí se zpravidla pohybují jen hrdinové, přinejlepším ještě padá listí či sníh. Žádné trikové exhibice typu Fantazie 2000 pro nás Disney tentokrát nepřipravil, kvůli čemuž však předškolní mládež vracet vstupenky nebude. Nejdůležitější přece je, že děti rozpoznají svou oblíbenou plyšovou zvěř, at' již je to letargický oslík Ijáček, komentující vlastní pokles do bažiny nezúčastněným: „Klesám ke dnu", pohodový Pú, který je pro trochu medu schopen uspat celý včelí úl sladkou ukolébavkou, nebo fobické Prasátko, které se i při bezproblémových situacích klepe jako před zabíjačkou.
Díky nečekanému množství popkulturních odkazů, chytlavým hudebním skladbám a povedenému dabingu, v němž nepřeslechnete Otu Jiráka ani Jiřího Korna, se nebude Tygrův příběh líbit jen vám, ale i vašim dětem. Jen jim na konci nezapomeňte připomenout, že klokani se opravdu neučí skákat od tygrů, jak film celou dobu hlásá.
Darek Šmíd Premiere 2000/9/31

Autor/Zdroj: Šmíd Darek/Premiere


Příběh: Hlavní postavou tohoto animovaného snímku není klasický hrdina Milneho světa medvídek Pú, ale jeho pruhovaný přítel Tygr. Ten se totiž znechucen faktem, že nikdo z obyvatel Stokorcového lesa s ním nechce hopsat a řádit, rozhodne, že si najde svou tygří rodinu, kde by každý byl stejný jako on. Po strastiplném pátrání a prožitém nebezpečí ale přijde na to, že jeho nejbližší rodinou jsou jeho staří přátelé.

Každý z nás se asi někdy setkal se sympatickými hrdiny z dětských knížek britského dramatika a novináře A. A. Milneho.
Jejich příhody, v nichž většinou hlavní roli hraje trochu pomalý mudrlant a meduchtivý rozumbrada medvídek Pú, už byly na pohyblivé obrázky zaznamenány několikrát. Tentokrát je ale řada na jeho kamarádu Tygrovi. Tygr je věčně energií nabušený a divoce poskakující maniak, který svým potrhlým hopsáním zničí spoustu věcí, ovšem pro jeho věčně dobrou náladu se ho jeho přátelé naučili snášet. Tedy alespoň se o to snaží, i když je to s takovým hyperaktivním maníkem někdy dost těžké („Můj domeček je celý rozhopsaný."). Snad i proto zprvu uvítají Tygrovu snahu najít si partnerku sjistou úlevou. Po čase ale začnou mít o svého starého kamaráda starost.
V oblasti celovečerního filmu debutující režisérka Jun Falkenstein sice v Tygrově příběhu nenabízí nic výjimečného, ale stále tu toho zbývá dost na slušnou zábavu.
V porovnání s ostatními Disneyho kreslenými snímky se tentokrát animace snaží důsledně držet klasické předlohy E. H. Sheparda, který ilustroval Milneho knížky. Nechybí tu ani tradiční písničky za doprovodu bláznivých tanečků a divokých skoků, které ale na rozdíl od jiných disneyovek vyznívají docela zábavně. V české verzi navíc zvířátka mluví ti samí lidé jako v seriálu. Dominantní je tu především výkon Oty Jiráka v roli titulního Tygra - ten člověk prostě opravdu umí.
Snadno předvídatelný příběh je prošpikován občasnými perličkami v podobě osobité Tygrovy mluvy („moje veličkost", „prachnormální" a ještě horší patvary) nebo hláškami toho kterého zvířátka. Milovníci Milneho světa budou nejspíš spokojeni pokaždé, když se nějaká postava zachová v souladu se svou vypečenou osobností, ovšem mám za to, že nejlepší momenty z knížky nebo seriálu stejně zůstaly nepřekonány.
Leoš Flodr Total Film 2000/8/99

VERDIKT
Hu, hu, hu, húúúúú. Tygr to bere jako vždycky hopem a vy byste se u toho mohli docela dobře pobavit.

Autor/Zdroj: Flodr Leoš/Total Film


Disneyův medvídek Pú poprvé na našich plátnech,ovšem pouze ve vedlejší roli..Tentokrát je totiž v sázce štěstí jeho pruhovaného přítele

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Dobrodružství medvídka Pú od A. A. Milneho jsou snad dostatečně proslavená i u nás. Méně proslavená je u nás Disneyova filmová verze, která je ve velké části světa velmi populární už mnoho let a díky které i ty nejmenší děti nejenže vědí, jak Pú a jeho kamarádi vypadají (díky bohu velmi podobně jako na původních ilustracích Milneovy knížky), ale znají také jejich nezaměnitelné hlasy.
V Tygrově příběhu dostanou konečně i naši caparti šanci seznámit se s pohyblivým a mluvícím Púem a jeho kamarády. Bohužel, hlavní hvězdou tohoto filmu není Pú, ale Tygr, který je, jak napovídá jeho jméno, tygr. Jednoho dne dojde k názoru, že mu nestačí jeho obvyklí kamarádi Pú, Ijáček, Králík nebo malý klokánek Roo, a rozhodne se hledat další tygry (nebo Tygry?). Vleze mu to natolik do hlavy, že se Pú s kamarády dokonce pokusí převléknout za tygry, aby mu udělali radost, ale vše je prozrazeno a zničený Tygr se vydává do neprobádaných konců lesa, aby objevil mytický „strom tygří rodiny“ o jehož existenci je přesvědčen od té doby, co mu sova udělala menší přednášku o historii a Tygr fatálně nepochopil anglické slovní spojení „family tree", znamenající „rodokmen". Bůhví, jak se podaří tuto zásadní zápletku přeložit v české verzi...
Tygrův příběh vypadá jako videofilm. To není míněno jako kritika, protože mnohé Disneyovy videofilmy (Lví král II: Simbův příběh, Pocahontas II: Cesta do nového světa) hravě strčí do kapsy většinu konkurenční celovečerní animované produkce. Kromě toho, že byl Tygrův příběh lacinější než obvykle, je zajímavý především tím, že vypadá jako filmy, které Disney točil před 30-40 lety. Nejsou v něm žádné šílené akční scény (s výjimkou pár sekund úplně na konci), žádné vtipy, při kterých byste se nahlas smáli (ale usmívat se budete poměrně často), žádné narážky na současné kulturní a politické fenomény, žádný rychlý střih a oslňující počítačová grafika (s výjimkou realistického sněhu). A písničky jsou roztomile archaické, protože pocházejí z dílny bratří Shermanů, kteří skládali pro Disneye už od roku 1954 a dostali v roce 1965 Oscara za Mary Poppinsovou! (Upřímně řečeno, netušil jsem, že jsou ještě naživu.)
Pokud na Tygrův příběh půjdete jako dospělý divák, vzbudí ve vás možná nostalgické vzpomínky. Je dobře, že tenhle film vznikl, ale jestli něco řekne současným dětem, to je ve hvězdách. Pravděpodobně bude fungovat pro většinu diváků pod 10 let a možná i pro některé diváky nad 30 let.
František Fuka Cinema 2000/8/89

Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema


V roce 1961 zakoupil Walt Disney práva na světoznámou sérii povídek a knih anglického dramatika a žurnalisty A. A. Milneho o Medvídkovi Pú a jeho zvířecích přátelích. Po několika filmech a televizním seriálu se studio k tématu vrací snímkem Tygrův příběh. Jeho scenáristka a režisérka Jun Falkensteinová se Milneho postavami jen inspirovala a hlavní pozornost soustředila na jednoho z nejpodivnějších a nejdynamičtějších obyvatel Stokorcového lesa - Tygra, který žije na stromě a nedělá nic jiného, než že skáče a téměř nesrozumitelnou rychlostí mluví a zpívá. Přitom komolí slova a používá nevhodné výrazy pro různé předměty. Právě kvůli svému podivínskému chování si těžko hledá kamarády, kteří by se se stejnou radosti věnovali jeho zálibám; jediné řešení vidí v nalezení jistých tygrů. Neúspěšně pátrá po své rodině, aniž si uvědomuje, že ji už dávno našel v obyvatelích lesa. - Filmaři, stejně jako jejich předchůdci tvořící seriál, čerpali výtvarnou inspiraci z původních kreseb Ernesta Howarda Sheparda. Díky počítačové technice se mohli soustředit na detaily a zobrazit například různé animačně náročné atmosférické jevy. Zároveň se však snažili zachovat mírně staromódní styl kreseb včetně „roztřepených" kontur, navozujících dojem čistě ruční práce. Tomuto pocitu napomohly i písně, jež jsou dílem legendárních autorů Richarda M. a Roberta B. Shermanových, kteří se v roce 1960 stali Disneyovými exkluzívními skladateli a pracovali tedy i na některých předchozích filmech s Medvídkem Pú. - Z celkové konvečnosti díla vybočuje sekvence s písní Round My Family Tree, kde Tygrův zpěv doprovází různými výtvarnými a animačními technikami zobrazené historické výjevy a parafráze známých uměleckých děl, ovšem s reáliemi, nápaditě přizpůsobenými tygřímu světu.
Ondřej Hokr Filmový přehled 2000/10/31

Autor/Zdroj: Hokr Ondřej/Filmový přehled