Tutti i colori del buio

Další Martinův kousek, kde   opět využil nádherné vnady   Edwine Fenech a do mužských   rolí znovu obsadil Georgeho   Hiltona a Ivana Rassimova.   Hned první scéna, ve které   jedou titulky je téměř   hypnoticky uhrančivá, aby ji   vzápětí vystřídala   totální halucinogenní   obskurnost, která dávala   tušit, že tohle nebude   klasické giallo. A taky že   ne. V příběhu proplouvá   okultní a satanská tématika   (musel jsem si vzpomenout na   Rosemary má děťátko) a   všechno se odehrává (nebo   neodehrává?) v přeludech   hlavní hrdinky, kdy se pojem   realita často ztrácí ve   víru bizarních představ a   děsivých vzpomínek na   dětství, kdy byla   zavražděna její matka.   Hudební orgie tentokrát   rozpoutal Bruno Nicolai a já   jsem opět očarován! V   tomhle kousku Martino vsadil   důraz na vizuál a barvy,   které evokují Argentovu   atmosféru a vytvářejí   dokonalou souhru v   časoprostoru. Úplně   propadám kouzlům k těmto   sedmdesátkovým veledílům a   ctím je jako technicky   precizní filmařinu.

V hlavní roli noční můry   krásné Edwige Fenech,   černá mše, modré   kontaktní čočky Ivana   Rassimova a v neposlední   řadě inspirace Polanského   "Rosemary´s Baby".   Pro mě jeden z nejlepších   filmů Sergia Martina, ale na   pravé giallo mu přece jen   něco schází. Napětí v   příběhu na slušné   úrovni, i když stále se   opakující halucinační   scény by mohly být   nápaditější. Vše ale   vynahradí poměrně   zajímavý závěr příběhu,   který osvětlí záhady a   uvede souvislosti, které jsem   tušil jen v náznaku.