Zajatci horského tunelu

sobeckost a bezohlednodt
Původně jsem tento film chtěl jen oznámkovat,   ale nedá mi napsat o bezohlednosti řidičů,   kteří se i za cenu zabití jiného snaží   dostat z tunelu ven. Nehledě na sobeckost lidí v   bitvě o kyslík a jiné drobnosti, které   ukazují, že i lidé se dovedou chovat jako   zvířata, když jde o přežití. V některých   případech i apatie vůči smrti.
jinak dost   podobné jako film ze Stallonem, co víc říct ,   lépe řečeno napsat. jo a malej dodatek - v   praxi ukázaná nedoknutelnost děti, baba   zfackuje otce jen proto, že je hruby na froce, co   si furt jen vymýšlí koko**iny, a nakonec   tatickovi poleje důležitý lejstra, jen pro to,   že ON nemá na děcka čas. To bych raději   flaknul to děcko, než fotra. a samozřejmě   zpovykovana dcerka hlavního hrdiny, napřed otce   nenávidí a pak mu jde pomáhat, nu ustrelenejsi   film ani Američani nedokáží natočit

Modrým pytlíkem to začalo a modrým pytlíkem   to končí... Patrně to byl nějaký Lokiho   vtípek, protože odolal ničivému žáru ohně.  
Severskou filmografii mám ráda, ale tady mě   zklamal scénář. V norských tunelech platí   "Když se něco pokazí, každý zachraňuje   sám sebe". Přesto přijíždí   záchranáři. Ale nezachraňují, jen čekají.   Odvážný hrdina poslušně čeká též, ale   jakmile zjistí, že jeho dcera je uvnitř,   vydává se jí na pomoc. Holka je chytrá a   vyzná se. Jenže v dispečerském středisku   sedí telefonistka, která chce stůj co stůj   zachránit dvě malé holky a tak náš statečný   otec málem přijde o život. A jeho neposlušná   dcera rovněž...
V zápalu boje režisér   úplně zapomněl snímat ty majé holky, kvůli   nim drama vrcholí. Jako by tam nebyly...
Ta   heroická linka mě nedojala. Spíš se mi líbil   náznak potvrzení, že všechno zlé je pro něco   dobré (smyk muže v autě, nenastoupení   fialkového kluka do kamionu...).

Další katastrofický snímek o smrtelné pasti v   silničním tunelu používající tradiční   dějovou šablonu, tentokrát z norské   kinematografie. Opět vše začíná   představování postav a jejich rodinných   problémů a následnou nehodou. Zpočátku se   děj hodně přibližuje americkému snímku   ´Denní světlo´(1996), čímž pozici   Sylvestera Stallona jakoby přebírala Elise,   kterou si zahrála Ylva Fuglerud, coby dcera   jednoho ze záchranářů. Netrvá ale dlouho a   nakonec si to jde svou cestou. O napětí není   nouze, dojde i k emočním scénám a po   vizuální stránce není co vytknout. Značně   však skřípe scénář. Bylo by to sice na   delší stopáž, ale spousta věci tu prostě   chybí. Není pořádně rozvinuto dění v   centrále operačního střediska. Jedna   telefonující operátorka a její šéf, který   se jen přijde podívat na situaci a jedna jeho   tiskovka je prostě málo. Zuří vánice, takže   některá auta mají problém se k tunelu dostat,   ale je o tom pouze malinká zmínka. V tunelu je   situace každou vteřinou horší, ale záchranné   složky nic nedělají a jen na něco čekají.   Důvod ale není řádně vysvětlen. Mezi   záchranáři je jedna krapet zápornější   postava, s jehož charakterem se výrazněji   nepracuje. Celý příběh o zachraňování? No,   jak se to vezme. Do tunelu vjede pouze jeden   záchranář a to ještě jenom proto, že je tam   i jeho dcera. Ano, výše zmíněná Elise.   Snaží se zachránit ji s dalšími lidmi kolem   ní a dvě malé děti. A to je vše. Samotné   zakončení je také poněkud podivné. Norští   filmoví tvůrci tímto snímkem ukázali, že   něco takového po vizuální stránce natočit   umí také, čímž Hollywoodu mohou konkurovat   bez mrknutí oka, ale bohužel za ne zcela   povedeného scénáře. Protože se děj   odehrává těsně před vánočními svátky,   stejně jako ´Smrtonosná past´ (1988) by se i   tento snímek mohl považovat za vánoční.   Výrazným katastrofickým snímkem se však   nestane.