Tři barvy: červená

Mladá a půvabná černovláska Valentine Dussautová při večerní jízdě domů neúmyslně na ulici poraní svým autem psa. Po ošetření u veterináře ho, podle adresy na obojku, odveze k jeho majiteli, kterým je podivínský, do sebe uzavřený soudce, trávící důchodový věk tajným odposloucháváním telefonátů svých sousedů. Cynicky a se stoprocentní přesností předpovídá jejich osobní a rodinné pohromy. Člověk, chovající se zprvu nerudně a odpudivě, se při setkáních s touto ženou postupně uvolňuje a vychází ze své ulity. Souběžně se odehrává příběh mladého muže Augusta, který je zamilován do dívky hlásící na telefonní lince předpověď počasí. Jeho příběh jakoby z oka vypadl soudcovu osudu před 35 lety…

Ve výtvarné stránce filmu dominuje červená barva, ta se pojí právě s motivem „očištění“, jejími nositeli jsou hrdinové, kteří se dovedou vzepřít osudu. V psychologicky laděném příběhu v hlavních rolích herecky excelují Jean-Louis Trintignant (Joseph Kern) a Irene Jacobová (Valentine Dussautová), kteří dokázali vtisknout svým postavám duši a pod vedením režiséra vykouzlit až dojemný příběh. Film získal v roce 1995 Césara za nejlepší hudbu (Zbigniew Preisner) a byl nominován na Oscara za režii, scénář a kameru.

Zdroj: ČT

Modelka Valentine (Iréne Jacobová) najde opuštěného psa. Podle adresy na obojku vyhledá jeho majitele - bývalého soudce (Jean-Louis Trintignant) . Ten svěří psa děvčeti do opatrování. Když od ní pes po čase uteče, sleduje ho Valentine až do domu jeho původního majitele. Postupně mezi nimi vzniká citové pouto. Záležitost se však stává bezvýchodnou: skutečná láska v jeho životě přichází příliš pozdě a v jejím zase příliš brzy. V „Červené" režisér předkládá divákům své vidění a cítění pojmu bratrství. Snímek získal Stříbrného medvěda za režii na festivalu v Berlíně I 994.
Závěrečná část trilogie obsahuje ale i ozvěnu předcházejících dvou částí: hlavní postavy „Modré" i „Bílé" se nakrátko objeví v „Červené". V závěrečné scéně Kieslowski „spasí" všechny postavy předchozích filmů tím, že jim umožní vyváznout ze smrtelného nebezpečí pomocí osudové náhody.
Program UH

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola


Závěrečná část trilogie K. Kieslowského. Ve filmu se vzájemně proplétají osudy čtyř lidí - Valentine, Augusta, soudce a Karin. Modelka Valentine a student práv Auguste žijí v Ženevě nedaleko od sebe. I když se občas potkávají při svých cestách městem, navzájem se neznají. Během jedné noci najde Valentine psa. Podle adresy na obojku najde jeho majitele bývalého soudce Kerna. Ten svěří psa děvčeti do opatrování. Když od ní pes po čase uteče, sleduje ho Valentine až do domu jeho bývalého majitele a zjistí, že soudce nahrává telefonáty svých sousedů. Postupně mezi nimi vzniká citové pouto. Záležitost se však stává bezvýchodnou: skutečná láska v jeho životě přichází příliš pozdě a v jejím zase příliš brzy…
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Komorní psychologický snímek Tři barvy: Červená je závěrečným dílem volné trilogie Krzysztofa Kiešlowského, inspirované barevnou symbolikou francouzské trikolóry. Mladá švýcarská modelka Valentine se náhodně seznámí s bývalým soudcem Josephem. Zatrpklý stařec v důchodu se celé dny zabývá odposloucháváním telefonních hovorů svých sousedů. Cynicky a se stoprocentní přesností předvídá jejich osobní a rodinné trampoty. Setkání se sympatickou a „nezkaženou" dívkou ho však přiměje k pokusu o nápravu... Ve výtvarné stránce filmu dominuje červená barva, jež se pojí právě s motivem „očištění", a jejími nositeli jsou jen ti hrdinové, kteří se dovedou vymanit ze svých osudových daností. Film získal mj. Césara 95 za nejlepší hudbu (Zbigniew Preisner) a byl nominován i na Oscara za režii a za scénář, na němž kromě Kiešlowského spolupracovali K. Piesiewicz, A. Hollandová, E. Zebrowski a S. Idziak. V hlavních rolích uvidíte Irene Jacobovou, Jeana-Louise Trintignanta, Fréderique Federovou, Juliette Binocheovou a další.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Komorní psychologický snímek Tři barvu: červená je závěrečným dílem volné trilogie nedávno zemřelého Krzysztofa Kieslowského, inspirované barevnou symbolikou francouzské trikolory (viz též filmy Tři baryu: Modrá a Tři barvy Bilá). - Mladá švýcarská modelka Valentine se náhodou seznámí s bývalým soudcem Josephem. Zatrpklý stařec v důchodu se celé dny zabývá odposloucháváním telefonních hovorů svých sousedů. Cynicky a se stoprocentní přesností předpovídá jejich osobní a rodinné pohromy. Setkání s "nezkaženou" dívkou ho však přiměje kpokusu o nápravu: Joseph sám sebe udá a předstoupí
před soud. Sympatické dívce posléze vyjeví příčinu své zatrpklosti, jižje nešťastná životní láska a traumatizující pocit odpovědnosti spojený s tihou rozhodování o vině či nevině druhých. - Ústřední příběh o rozkrývání tajemstvi lidské povahy má svou paralelu v osudu mladého studenta práv Augusta, jenž právě prožívá stejné trauma, jaké má za sebou jeho nepoznaný starší "kolega". Závěr filmu v němž sehraje zásadní roli náhoda (jeden z leitmotivů Kieslowského díla), však
naznačuje, že bludný kruh byl prolomen. - Ve vytvarné stránce dominuje
červená barva (obdobně ějako vpředchozích dílech modrá a bílá). Ta se pojí právě s motivem "očištění", a jejími nositeli jsou jen ti hrdinové, kteři se dovedou vymanit ze svých osudových daností (rudý billboard s Valentinou, Augustovo červené auto). Pojem Bratrství z francouzského revolučního hesla (jež je dalším inspiračním zdrojem trilogie) je tentokrát spjat s tématem mnohem příměji, než ve filmu Tři barvy: Bílá, kde bylo slovo Rovnostt předmětem ironické parafráze. - Vzhledem kprovázanosti dějových a významových motivů a vzhledem k zastřešujícímu závěru trilogie v posledním snímku je pro ucelený divácký dojem důležité zh!édnout všechny tři díly trilogie ve správném pořadí (tj. "Modrá", "Bílá", "Červená"). - Snímek byl nominován mj. i na Oscara zarežii a za scénář. v české republice je uváděn od 4. března do 30. června a od 1. září do 31. prosince 1996.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled