Titanic

Hollywoodský katastrofický film z roku 1953 je druhým zpracováním potopení Titanicu po filmu Herberta Selpina a Wernera Klinglera, kteří tuto atraktivní látku natočili v roce 1943. Tehdejší snímek vyzněl jako štvavá protibritská agitka.

Americký režisér Jean Negulesco ve svém ztvárnění nešťastné události nepracuje s monumentálními záběry katastrofy. Vysouvá spíše do popředí katastrofického dění psychologicky citlivě vnímané osudy jednotlivých pasažérů postižené lodi jako jistý příklad. Daří se mu velice věrně zachytit lidské vztahy, které samy o sobě svým skrytým napětím představují věrohodnou paralelu smrtelného neštěstí. Napětí vytvářené paralelní stavbou děje najde plné uplatnění s nástupem žánru katastrofického filmu na začátku sedmdesátých let minulého století.