Tichý běh

Snímek jsem viděl poprvé   11. září 1994 na   stanici Sat pod názvem   „Lautlos im Weltraum“.   Nejprve tedy můj tehdejší   komentář: 
„Trapný, podprůměrný   film se stále se   opakujícími záběry na   rakety.“ 
++++++++++++ 
Nu,   dnes bych takový komentář   nenapsal, i když s jeho   podstatou stále souhlasím.   Tehdy jsem si nevšímal   silně ekologického podtextu.   Ale ani nyní mne moc   nenadchl, a to tedy že jsem   nějaký ekolog. Jako další   věc k mému starému   komentáři je to, že se na   film občas dívat dá, není   to jen pohled na rakety.   Bohužel je dějově až   příliš statický, takže v   podstatě není čím být   nadšený. Nuže,   závěrečné hodnocení je   tedy za dvacet kusů ze   sta.  
 

SILENT RUNNING
Film z   roku 1972. Sci-fi příběh z   daleké budoucnosti, ve   kterém jde o záchranu   zemské vegetace. Když je   projekt náhle ukončen,   nastává pro hlavního hrdinu   těžké dilema.

Nad logikou příběhu   nedoporučuji moc   přemýšlet. Je tam tolik   děr jako v rybářské síti.   Postavit ve vesmíru tak   obrovské skleníky, aby   pojaly celé lesy by jistě   stálo mnoho peněz. Možná   by stačilo jen uchovávat   semínka, ale vzhledem k roku   natočení – budiž. A   najednou všechno jen tak   zničit – ještě k tomu   nukleárním výbuchem? Když   už ukončit, fajn, ale proč   rovnou ničit. Nukleární   výbavu v takovém množství   na vědecké stanici bych fakt   nečekala. A posádka? Freeman   Lowell (Bruce Dern) jako   vedoucí projektu je na lodi   osm let a jeho práce je mu   koníčkem, má k celé   problematice osobní vztah.   Ale co tam vlastně dělali ti   ostatní jsem nepochopila. Ani   pracovně, ani lidsky.   Vypadalo to, že vůbec   nepracovali, možná dělali   jen Freemanovi společnost.   Nechat se na rok vystřelit do   vesmíru a podílet se na   projektu, na kterém mi vůbec   nezáleží, spíš naopak, k   tomu musela být divná   motivace. Že by prachy? A tak   není divu, že se členové   posádky neshodnou a   Freemanovu snahu nechápou,   vysmívají se mu a dělají   mu naschvály. Proto, když   dojde ke zlomu a projekt je   ukončen, není ani divu, že   se situace mezi členy   posádky vyhrotí.

Od této chvíle je teprve   film docela zajímavou   psychologickou sondou do mysli   hlavního hrdiny, který se   vyrovnává se svým činem.   Překonává samotu   „polidštěním“   pracovních robůtků. Tím,   že jim dá jména, pozvedne   je na úroveň právoplatných   členů posádky.

Prostě ve filmu je   spousta skvělých myšlenek a   nápadů, které se bohužel   utápějí v archaických   kulisách, v nedokonalém   provedení a logických   chybách. Ale nápad je fakt   originální a toho já si   hodně cením, takže film   lehce nadhodnotím. V době   vzniku to musel být pěkný a   dobrý film.