Jde si pro nás noc

Asijský akční film v plné   palbě, tentokrát opět z   Indonésie, odkud třeba v   roce 2011 přišel na akci   stejně zaměřený   ´Zátah´. Má sice   tradičně velmi jednoduchý   děj krapet vedoucí k   chaotičnosti ve spleti   všemožných akcí, ale   fanoušci akčního žánru si   na sto procent očekávaně   přijdou na své. Na dnešní   dobu snímek už vyznívá   starobyle. John Woo, Tsui Hark   a mnozí další režiséři   na takových filmech postavili   kariéru nejen svou, ale i   mnohých akčních herců v   dobách přelomu 80. - 90.   let, ale na druhou stranu,   proč ne. Je to akční film   skutečný, čistý a pevný   už v základech. V rámci   nepřetržité akce a   vyobrazeného násilí se   jedná o hodně drsný film,   což by se někteří jedinci   nebáli rovnou popsat jako   hardcore. A tak by se dalo   říci, že je kandidátem na   největší akční filmovou   řezničinu roku 2018. Akční   peklo v té nejryzejší   podobě, takže nic pro slabé   povahy. Snímek má švih,   energetickou a hlavně živou   kameru, a spousta gore.   Nějaká ta citová   záležitost také nechybí,   což je u takovýchto   asijských snímků takřka   pravidlem. Takže tu máme   další starý dobrý asijský   akční styl bez bázně a   hany, kde jde čistě jen o   prezentaci boje a přestřelek   a o nic víc. Drsná akční   filmová zábava pouze pro   drsné diváky.

První větší hluchota   přijde až v polovině filmu.   Do té doby je to jako   rychlík, po seznámení s   postavami je to jedna bitka za   druhou a tomatovou šťávou   se na efektech rozhodně   nešetřilo. Jenže právě   kolem té šedesáté minuty   to nějak ztratí břink.   Naštěstí ne na dlouho. No,   i kdybych dal šedesátku   filmu, tak dvacet musím   přidat trikařům. Bylo to   prostě skvělé.