Tenkrát v Anatolii

Jo tenkrát v Anatolii, kde světlomety aut   spojené s prachem cest vytvořily zvláštní   úkaz v noční krajině? A tenkrát v Anatolii,   jak si vichr pohrával s harampádím na dvorku a   dozrálé jablko dokonalo svou kopcovitou pouť ve   vodní zátočině? Bylo to tenkrát, kdy se v   Anatolii stala vražda a taková nesourodá   skupinka chlapů různých profesí vodila vrahy   po jejích magických místech, za účelem   nálezu oběti? Přesně - vzpomenu si jistě i po   letech na drobná odhalení osobních zákulisí   uprostřed mezipracovních hovorů unavených   mužů, na atmosféru letmých setkání s lidmi,   které už možná nikdy nepotkáte, na jediný   pokus o vtip i na jeden hrůzostrašný pohled   přímo do kamery... Ten film žije svým   životem, nepřetržitými zvuky přítomnosti a   velkým citem pro přírodu a vše, co nás   obklopuje, takže všímavým jedincům dokáže   evokovat okamžiky, které sám zažil a dokázal   vnímat jejich krásu, jedinečnost,   neopakovatelnost... a taky dává sakra najevo,   jak všechna ošklivost pochází od člověka.   Ceylanova tvorba něčím připomíná styl Sama   Peckinpaha, jen je daleko realističtější, tím   pádem málo překvapující, někdo by řekl o   ničem, já jsem však po jeho   "Městečku" zhruba tušila, do čeho   jdu, takže nemohu být zklamaná, naopak... Jen   být já tenkrát v Anatolii, seženu si   urychleně turecko-německý slovník ... :-)