Ten dvanáctý

Norský režisér Harald   Zwart, pracující nějaký   čas v Hollywoodu převážně   na komediích, se vrátil do   své vlasti a natočil snímek   o jednom z největších a   nejvytrvalejších hrdinů   válečné norské historie   Janovi Baalsrudovi. Norská   kinematografie tak získala   jeden ze svých nejsilnější   válečných portrétů   jedince. A je dobré   připomenout, že se jedná o   remake snímku 'Ni liv'   (1957), který vypadá jako   norská verze příběhu   opravdového člověka. A to   doslova. Dějová podobnost se   sovětským snímkem   'Příběh opravdového   člověka' (1948) je   skutečně markantní.   Sovětský snímek vypráví o   stíhači, norský o   odbojáři. Společná je   právě dějová linka, ve   které se jedinec snaží v   nehostinných mrznoucích   podmínkách za dramatických   situací za každou cenu   dostat domů. Pod heslem:   -Hlavně se nevzdávat a   věřit si!- snímek poukazuje   na strasti a utrpení jednoho   člověka s ohromnou touhou   přežít. Zpočátku je film   však velice vágní a   obsahuje vcelku nudné   pasáže. Kdo však vydrží,   dočká se takřka   šokujících scén, kdy   emoční hladina vystoupí   setsakramentsky vysoko.   Vrcholem všeho dění je asi   scéna, kdy si hrdina tohoto   příběhu sám uřezává   omrzlé prsty na nohou. Už   při pohledu na tento čin   musí každý divák cítit tu   ohromnou bolest. Krapet   zklamání přináší   německé vojsko. Už   námětově v podobném   snímku 'Bílé peklo' (2001)   bylo daleko drsnější.   Hollywoodský styl je na   snímku hodně znát. Kromě   děsivého příběhu máme   možnost spatřit také   nádherné scenérie   opuštěné zamrzlé krajiny.   Obzvlášť v cinemascopu tyto   záběry vyniknou. Snímek   jako takový je sice hodně   konvenční, ale velmi silný   příběh všechny neduhy po   divácké stránce plně   vynahradí. Ohromné uznání   si zaslouží Thomas Gullestad   v hlavní roli, který si   během natáčení také   vytrpěl své.  

Norský rek
Norské filmové vyprávění   opravdového člověka u   kterého by i legendární   pilot Alexej Petrovič   Maresjev smeknul v hlubokém   předklonu.Velmi silný   příběh ve kterém se   zrcadlí nejlepší morálně   volní vlastnosti člověka   který se vrací po letech do   vlasti aby v ní byl psancem.S   okupací Norska nacisty se   část hrdé vikingské   populace nikdy nesmířila a   jejich příběh , i díky   tomuto snímku to bude vždy   připomínat.Sabotážně   vyzvědná akce skupiny ve   které byl i Jan Sigurd   Baalsrud se nezdařila v   podstatě hned na začátku,   útěk posledního člena   skupiny a jeho přesun do   Švédska však vléval   místním do žil pocit   hrdosti na krajana ,který se   nikdy nevzdal a dal jim tak   pocítit sílu soudržnosti   která přerostla v   organizovaný , masový odpor   vůči německým   okupantům.Kvalitně   natočený snímek s   úžasnými plenéry severské   zimní krajiny od pobřeží ,   přes sněžné pláně až po   vrcholky hor.Tvůrci mohli   malinko ubrat na zbytečném   natahování děje   sáhodlouhými pohledy   hlavního hrdiny "do   nikam" , zpočátku to   mělo i dramatický prvek ale   s dalším dějem , to byla   jen trochu   "berlička" kdy   vyjádření opuštění a   prázdnoty i beznaděje   neuměli ztvárnit lépe.Z   celkového pohledu však velmi   povedené dílo, kdy herecký   výkon Thomase Gullestada je   excelentní, si rozhodně   zaslouží 80% v hodnocení i   archivování pro budoucí   shlédnutí.

Přežít se dá všechno...
Tak než začnu hodnotit film,   tak musím smeknout před   člověkem jehož osud   sledujeme, co všecko   vydržel, přetrpěl,   přežil! Také je potřeba   zmínit všechny co mu   pomáhaly, jakkoliv. Jejich   odhodlání a statečnost jsou   příkladem pro nás v   dnešní době co tohle už   moc neznáme. Samotnej film je   výborně natočen, s   doborými herci a zajímavým   příběhem, leč poněkud   zdlouhavě a táhle, proto   nakonec 60%. A na závěr,   bylo mě toho chlapa opravdu   líto, sám bych nevydržel 5%   těch útrap co prožíval!

PROCESOR!
Norové, jako každý jiný   národ těžce zkoušený ve   druhý světový válce má   jistě nárok na své hrdiny.   O tom žádná a to jim nikdo   nebere. Ale pokud se někdo   rozhodne nějakého hrdinu   zfilmovat, měl by také   kouknout jaký píšeme rok a   netočit to, jako v   padesátých letech, jako   vyloženě propagandu.   Neskutečně krásná,   divoká, syrová je zde   ztvárněna příroda, také,   jak jinak. Pro mě je kámen   úrazu a s čím mám   problém, že některým   věcem prostě nevěřím.   Hlavně si myslím, že   všichni, kdo mu pomáhali si   zaslouží minimálně stejný   obdiv, protože riskovali   životy svých nejbližších.   Nesmrtelnost hlavního hrdiny,   ale hlavně závěr se   sobíkem-pejskem mi už   přijde vyloženě   přestřelený, ale i tak jsem   měl hezký filmový   zážitek.

Další válečné drama sice   bez bitev a bez většího   střílení ale válečný z   mrazivého Norska a to doslova   když z nohou odpadávají   prsty,né že bych tento   snímek vyhledával znovu ale   za podívání to   stálo,klobouk dolů co toho   ten chlapík vydržel.