Svědomí „hrdinů“

Dokument, který se nebojí říci i jinou než momentálně "módní" pravdu. Třebas mocným navzdory a třebas sám s minimem prostředků natočil režisér Miroslav Kačor dokument, jenž se nebojí podívat na kauzu bratří Mašínů a jejich skupiny i z druhé strany - ze strany pozůstalých po sedmi zabitých obětech, kterým bratři Mašínové zabili blízké členy rodiny.

V dokumentu Svědomí hrdinů autor ukazuje odvrácenou tvář odbojové činnosti bratří Mašínů a jejich společníků, která dodnes názorově polarizuje českou společnost. Vrací se k činům, které skupina spáchala počátkem 50. let minulého století na československém území. Na rozdíl od ostatních filmů zabývajících se touto tematikou Miroslav Kačor nabízí pohled z „druhé strany": Poprvé promlouvají potomci, příbuzní a blízcí těch, kteří se stali nepřímým terčem některého z násilných činů dnes oslavovaných a vyznamenaných odbojářů. A také poprvé promlouvají dosud nezveřejněná fakta: autor rekonstruuje události na základě svědectví a dosud nezpracované kriminalistické dokumentace (výpovědí obviněných a svědků, pitevních protokolů obětí, fotografií z místa činu atd.).

Kdo a jací byli ti, kteří se podle bratrů Mašínů v nesprávnou dobu ocitli na nesprávném místě? Jak hodnotí odboj Mašínů lidé, kolem nichž prošla reálná, nezvratná smrt? A jak jej máme posuzovat my? Mají být Mašínové opravdu za své činy vyznamenáni?

Slova režiséra k filmu:
„V letech 1993 až 2006 vzniklo několik dokumentů a publicistických pořadů přibližujících divákům tzv. kauzu bratrů Josefa a Ctirada Mašínů. Všechny bez výjimky se víceméně stavěly na stranu obhajoby jejich činů. Můj naivní pokus využít možnosti svobody výměny názorů, kterou zaručuje Ústava a pluralita v programové skladbě ,apolitických' televizí, a natočit dokument s odlišným pohledem na věc, vyzněl naprázdno. Žádná z televizních společností a výrobních skupin neměla o projekt zájem. Na kontroverzní téma, rozdělující národ, není možné prezentovat, ani tolik let po sametové revoluci, názor jiný než ten divákům po celá léta servírovaný. A tak námět na dokument, kde bychom dali slovo i potomkům obětí ,hrdinů', chvíli poletoval jako cár papíru mezi dramaturgy, aby se nakonec cárem papíru opravdu stal, přestože příprava byla kvalitní, důkladná a téma jistě divácky zajímavé.

Audiatur et altera pars. Budiž slyšena i druhá strana. Tato demokratická samozřejmost je pro nemalou část českých médií takřka neznámá. Čestné výjimky potvrzují pravidlo. Zůstal jsem se svým projektem sám a nejednou si uvědomil, že jsem asi jediný, který může. A když je člověk jediný, který může, tak musí. Projekt jsem chtěl za každou cenu realizovat, a tak jsem hledal pomoc v nezávislých sférách. Našel. Filmový dokument vznikl. Těžce, s minimem finančních prostředků a s obrovským nasazením všech, kteří se na něm podíleli."