Supernova

V roce 1987 se objevila supernova. Výbuch hvězdy, jejíž existence došla závěru a který bylo možné sledovat i ze vzdálenosti stotisíckrát větší než obvykle. Ale co když příští explodující hvězdou bude Slunce? Skupina vědců předpověděla, že další supernovou bude právě Slunce, a zánik lidstva je tak nevyhnutelný. Síla výbuchu bude srovnatelná se silou mnoha oktilionů raketových hlavic. Plameny šířící se rychleji než světlo zaplaví vesmír. V této minisérii ožívá noční můra lidstva. Dá se učinit něco, co by odvrátilo nevyhnutelné?

Zdroj: SPI International

22. století. Vesmírná záchranka Nightingale 229 se poklidně potuluje galaxií a vyčkává na jakékoli naléhavé volání o pomoc, aby mohla včas a rázně zasáhnout. Její šestičlenná posádka si pochopitelně mnoho klidu na obrazovce neužije, neboť se jí záhy podaří zachytit S.O.S. z velmi odlehlé galaxie, což ji přiměje k okamžitému nažhavení hypermotoru, náležité akceleraci a bleskovému mezihvězdnému letu. Na místě zachrání jediného přeživšího, jenž skrývá na palubě svého modulu záhadný, očividně mimozemský artefakt. Poté, co dobijí energii na zpětný skok hyperprostorem, mají pouhých jedenáct minut na přípravu k odletu. Ocitnou se totiž v blízkostí obrovské hvězdy, která se chystá
každou chvíli vzplanout. Supernova však není jediným problémem, se kterým se budou hlavní hrdinové potýkat...
Ostatně i film samotný se nepotýká jen s jediným problémem, tedy velmi slabým scénářem, který jej už od začátku nemilosrdně zahání do autu. Je tu toho víc. A nasvědčuje tomu fakt, že režisér Walter Hill, který krátce před natáčením vystřídal Australana Geoffa Wrighta, během postprodukce film opustil a nechtěl být uveden v titulcích. Záměrně se však neskryl za okatě provařený pseudonym Alan Smithee, ale za zcela diskrétního Thomase Leeho. Finálního sestřihu se pak po nějaké době chopil Francis Ford Coppola a MGM si konečně trouflo snímek oficiálně vypustit. Propadl.
Supernova se žánrově hlásí ke sci-fi filmům, jež se většinu času odehrávají v uzavřených prostorech, ve kterých jistá skupinka čelí jistému problému (např. Horizont události, Koule či Virus). Takové sci-fi filmy bezprostředně nepotřebují ohromovat impozantními efekty, těmi totiž Supernova vyloženě neohromuje. Místy mi tu přišly dokonce mírně odfláknuté (zvláště záběry na Nightingale) a rozhodně ne tak bombastické, jak tvůrci avizovali. Ale když už tu nějaké ty „ambicióznější" triky jsou, čekám od nich v současné době, a navíc od trikařů z Digital Domain (Titanic, Jak přicházejí sny), přece jen o něco víc. A zvláště, když tu ostatní nezbytné žánrové atributy nijak nezaujmou. Je jich tu požehnaně, ale nemají svůj osobitý glanc.
Scénář, bezpochyby největší diverzant, staví na spoustě klišé a chybí mu cokoli nového. Třeba alespoň v něčem originální zápletka. Ta je totiž splácána z různých známých situací, které jsme již v tomto žánru nesčetněkrát viděli. I tak to může občas fungovat, vzpomeňme např. na (mnohem levnější) Černočernou tmu. Banální zápletka však postrádá jakkoli zajímavé postavy. Není tu jednoduše nic, co by zaujalo natolik, aby se to divákovi nějak zásadně vštípilo do paměti a nějakou chvíli v ní zůstalo. Zde si určitý okruh diváků zapamatuje tak maximálně toporný sex ve stavu beztíže.
To vše nijak nezachraňuje ani obsazení, které je tvořeno vesměs vcelku známými herci, avšak ani jeden z nich nějak frapantně nedominuje. Jako by se všichni herecky naladili na stejnou notu - jako by je režisér nadopoval silnými sedativy, aby jejich výkony působily co nejtěžkopádněji.
Neustále ze strany na stranu se kolébající kamera navodí spíš mořskou nemoc, než aby oživila staticky prkennou mimiku všech herců. Kdyby měl film alespoň dobrou atmosféru - ale i ta si to se svou účastí v Supernově raději rozmyslela. A tak tu máme další fádní vysokorozpočtové „béčko proti své vůli" pro videopůjčovnu jak dělané.
mž Cinema 2001/1/104

Autor/Zdroj: mž/Cinema