Strašáci

Ale jo, jedná se o   osmdesátkový jednoduchý   hororový videosnímek   odehrávající se v noci na   jednom místě, avšak z   nostalgického hlediska má   stejný potenciál, jako   videosnímky podobného druhu   dodnes uznávané. Do   příběhu je naroubováno   spousta motivů, takže se v   podstatě také jedná o   filmový počin, u kterého   filmoví fanoušci mohou   hádat, jaký snímek jim co   připomíná. A není od   věci, že se tyto motivy   používají dodnes. Takže tu   máme nějakou bandu   zločinců, vypadající jako   žoldáci, po loupeži,   snažící se získat   finanční lup od jednoho   svého člena, který se je   snažil podrazit. Skončí   někde v Mexiku v poli s   postavenými slaměnými   strašáky a prázdnou chatou   opodál, kde všichni   poznají, že se chamtivost ne   vždy vyplácí. A právě ti   strašáci jsou centrem všeho   krvavého dění. Vlivem   jejich počínání nastane   klaustrofobní atmosféra   plná hrůzy, sem tam   nějakého gore, pomalejšího   tahu na branku a povedených   speciálních efektů. Pokud   jsou diváci zpočátku   dezorientovaní, hlavní tah   na diváka se režisérovi a   scenáristovi v jedné osobě   Williamu Wesleymu povedl.   Stejně dezorientovaní jsou   totiž i postavy příběhu,   takže diváci jsou s nimi   zcela na stejné koleji v   poznávání dané situace.   Snímek je už v základech   nízkorozpočtově skromný,   ale v rámci žánru ne zrovna   nejhorší. Podmanivá   atmosféra slasheru sice   nemusí ohromit, ale šanci si   zaslouží.

Ještě mi tam chyběl Van   Damme a další podobné   entity devadesátek. No   hrůza, nicméně jednu   hvězdu za opravdu povedeného   strašáka, ze kterého by si   dnešní béčkové horory   mohly brát příklad.   Naposled jsem takhle pěkného   panáka na zahradu viděla v   Ospalé díře Tima Burtona.   Jinak ano - chabé scény,   rekvizity, nevěruhodná krev   a její stříkance i herecké   výkony (především během   střetu se strašákem, během   boje a umírání), nicméně   takto to bylo typické pro onu   dobu už když si vzpomenete   třeba na Pátek 13 nebo   Halloween. V tomhle chybu   filmu nenacházím, člověk   musí tolerovat maximální   možnosti - efekty, se   kterými mohla daná doba   pracovat. Jako chybu vnímám   scénář a ten bude vždy ze   stejně vyvinutých hlav jako   kdysi.