Stíny zapomenutých předků

Ještě poměrně slušná   balada, vyprávěná jakoby v   slohu starých ruských bylin.   Vynikající je především   velice vynalézavá kamera a   vůbec výtvarná stránka   snímku, včetně celkové   výpravy, použitých   kostýmů, včetně sytých   barev, krásné přírody a   tak dále. Máme však   možnost vidět již jen   stíny zaniklého světa   dávných Slovanů, z něhož   zbyly opravdu již jen ty   stíny našich zapomenutých   předků. A kdo doufal, že   snad uvidí nějaké obrazy   neporušených živých   lidových zvyků a věr,   může být, že bude   zklamán. Vždyť už jen   mnohé ukázky křesťanských   bohoslužebných úkonů zde   působí pojednou cize, jako   cosi, co nám bylo proti   naší vůli vnuceno pod   hrozbou násilí, co jsme   přijali a co právě   přivodilo tuto naši zkázu a   tento pád slovanských   občinových kmenů, jejich   uspořádání a jejich   původních slovanských   bohů. Zbyly jen stíny. Ale   ježto vidíme alespoň ty   stíny, značí to přece jen,   že kdesi musí býti světlo,   které ozařuje skutečné   postavy předků, jež   ožívají kdesi v pozadí,   působíce dosud tak silně na   naši představivost a touhu   po bývalém ztraceném   životě. Přál bych si, aby   tento film za touto tušenou   září šel důrazněji.   Viděli jsme tu nicméně   dost; i jakousi obřadní   nahotu, která umí čarovat,   přivolávat zázraky a plnit   tajná přání a která byla   opět významnou součástí   naší staré přírodní   víry. Viděli jsme také   velice pěkný obyčej   obdarovávat domácí   zvířata o svátcích pamlsky   - starodávný zvyk zřejmě   nejen slovanský, jejž jsem   ještě docela nedávno   zhlédl dokonce i na   současném německém   venkově. Zkrátka, nejsou ty   stíny zapomenutých předků   v tomto filmu až tak   nezřetelné.