Srdce v celofánu

Příjemné překvapeníčko   na to, že prý jde o   zamilovaný film. Ano, love   story zde je a hnedlinko   dvakrát, ale nijak to   nenarušuje i jinou dějovou   osnovu. Body strhávám za   zbytečně němý začátek.   Ten byl fakt zbytečný, ale   jinak to bylo velmi dobré.

Hned na počátku jsem si   myslel, že se zase budu   dívat na krásný kousek. A   taky že jo. Jen z mého   pohledu se tento krásný   kousek jevil jako pěkná   slaďourská sračka. To jsou   přesně ty sladké filmy pro   služtičky ze třicátých   let dvacátého století. Je   to o tom jak ten miluje ji a   ta miluje jeho. A že ženský   jsou potvory, tedy jen   některé. O tom, jak celé   městečko nemá na starosti   nic jiného než řešit to,   jestli starostova dcera   strávila noc někde jinde,   než se sluší a patří. Pak   jde o nějaké odcizené   peníze, kdy údajného   pachatele opět honí celé   město. Scénář je takový,   že to místy až bolí. Film   se řadí mezi ty hodně   špatné.

Bohužel, ani krásná a   noblesní Zita Kabátové v   menší roli prostopášné   tanečnice Niny tento   poměrně slabý snímek   nezachrání, ačkoliv   obsazení je poměrně   hvězdné - famózní výkon   vyjma Zity Kabátové podává   i Jiří Plachý, ikona   českého klasického   herectví, jehož život   skončil velmi tragickým   způsobem. Marie Glázrová,   herečka jinak výborná, má   zde spíše patetickou roli,   možná až příliš   uplakanou a naivní,   překvapivě příjemně baví   Jiří Dohnal, který nehraje   svého typického usládlého   milovníka, ale   "ukecaného"   šoféra. Dojemná je postava   tuláka v podání Franty   Paula, něžně se   laskajícího se svým   čtyřnohým přítelem. Onen   kouzelný pejsek a láska   člověka a zvířete jsou   možná také hlavním   důvodem, proč mé hodnocení   překročilo hranici 50ti   procent. Jinak - ač jsem   milovník pamětnických   snímků a ráda se k nim   vracím, tak Srdce v celofánu   opravdu asi delší dobu znovu   nepřehraji. Josef Gruss v   roli rozmazleného Martina   brášky Vládi mě vyloženě   nudil svým nepřirozeným   výkonem, nejvíce   přesvědčivý je snad   ještě Jaroslav Marvan v   postavě otce (byť mezi ním   a filmovým synem byl jen   nepatrný věkový rozdíl),   závěr snímku přináší   sice morální poučení, ale   je jakoby useklý a   nedokončený. Dost často mne   mrzí, že jsou mnohé   pamětnické filmy opomíjeny   televizními obrazovky, ale u   tohoto veskrze nudného   snímku se tomu bohužel   opravdu až tak nedivím...

Veľmi zaujímavo spracovaný   film. Niektoré časti filmu   sa javili ako nevierohodné,   alebo nepravdepodobné, ale   ako sa hovorí, v živote je   možné všetko. Obsadenie   filmu bolo veľmi dobré. Zita   Kabátová (ako Nina), tu   hrala zápornú úlohu, čo u   nej je skôr výnimočné.   Avšak aj túto úlohu zahrala   výborne. Veľmi dobrý výkon   odviedol Ján Kádner (Jiří   Plachý), ktorý spočiatku   naletel krásnej Nine, avšak   zistil, že jej ide iba o   peniaze a spamätal sa.   Náhodne sa stretol s krásnou   Martou (Marie Glázrová),   dcérou starostu (Jaroslav   Marvan). Bola to láska na   prvý pohľad. Jaroslav Marvan   v úlohe malomeštiackeho   starostu odviedol ako už   tradične svoju vysokú   hereckú úroveň. Veľmi milo   ma prekvapila svojou krásou   aj výborným výkonom Marie   Glázrová. Svojimi   nebojácnymi a vtipnými   hláškami ma upútal aj   Jiří Dohnal, v úlohe   šoféra Pokorného. A   nezabudnuteľnú úlohu zahral   aj Franta Paul v úlohe   tuláka , ktorý sa blysol   niekoľkými krásnymi srdcu   ľahodiacimi hláškami, ako   napr. touto: „Ale když   deš po silnici pěšky, sám,   cítíš jenom sluníčko a   nebe nad hlavou, voní les, na   mezi mateřidouška a najednou   se před tebou zastaví srnka   a dívá se na tebe tak   krásne, až ste sami na   světe. Bez lidi, volní, ...   volní.“