Slečna Golem

No že by mne to čertvíjak   zaujalo, to tedy ne. Navíc z   hlavní herecké dvojice   nemusím ani jednoho. Neznám   originál, ale asi by to   nebylo nic pro mne. Hodnotím   to malým plusem jen proto,   že to podle mne nepatří do   šrotu.

Ideově zprasený sci-fi   snímek z české provincie s   námětem k zamyšlení.   Hrozba klonování tu je   představena v tom   nejpoklidnějším pohledu.   Její neotesanost a místy   nudnost však značně   přečnívá nad veškerými   aspekty snímku. Komediální   sekvence se zcela vytrácí,   byť je snaha viditelná.   Dramatizace už není vůbec.   Moralita a kritika touhy po   bohatství tu pochopitelně   nesmí chybět a o to tu asi   jde především. Gangsterský   motiv na konci příběhu je   už úplně mimo mísu.   Tvůrci to zřejmě mysleli   dobře, ale když tomu chybí   patřičná šťáva a   smysluplnost, nelze tento   počin považovat za   přijatelný.

Absolutně nesouhlasím s   anotací filmu, hlavně se   závěrem, kde je film   hodnocen jako nezáživný a   nudný. Když nic jiného,   film je zajímavý vizuálně,   jsou v něm krásné a   neobvyklé záběry z   pražských střech, kde se   ústřední dvojice schází.   Film nepostrádá vtip,   romantiku ani napětí. V   několika recenzích   zmiňovaní "zlí   kapitalisté" mi ani   nepřišli na mysl. Zkrátka   zamilovaná dvojice bojuje s   padouchy, tak jako v mnoha   jiných romantických   komediích. A tak jako v   jiných filmech tohoto žánru   láska vítězí. Dle mého   názoru neprávem opomíjená   česká komedie.

Květiny jsou zbytečné,   knihy překážejí, z   knihovny uděláme spižírnu,   polibky jsou nehygienické,   místo zlatých rybiček   naložíme zdravé zelí a   kouření a alkohol nám   neprospívají. Stejně   nepraktické je nechávat   naživu lidi, kteří nám   také v něčem překážejí   nebo nám neprospívají.   "Budoucnost patří   strojům." Idea   mechanických pomocníků   člověka, od Golema, přes   R.U.R. (kousek Čapkovy hry   zde vidíme na jevišti), až   po Terminátora, se táhne   lidským myšlením   minimálně od dob, kdy bylo   zrušeno otroctví a svět   začal hledat levnou pracovní   sílu; ale takovou, která by   se nevzpouzela, neměla   žádné nároky a   nestávkovala. Takový tělem   i duší svých   elektronických obvodů   oddaný robot je tedy snem   lidstva. Ale ouha! I stroj   nakonec začne být svému   pánu nebezpečný, když si   uvědomí sama sebe! Ale   všechny futuristické plány   se zbortily nikoli z   nemožnosti jejich   technického uskutečnění,   nýbrž tváří v tvář   otázce, co si počít s   milióny nezaměstnaných a   tedy nadbytečných lidí.   Stroj se může stát   nebezpečným, neposlušným a   neovladatelným, ale člověk,   který se musí bát o svou   živnost, o své bídné   pracovní místo, na které   stojí frontu dalších deset   dvacet uchazečů, takový   člověk, po staru z masa a   kostí, je tím   nejposlušnějším otrokem.   Takže žádná láska,   žádné knihy, žádná   přirozenost, nýbrž právě   jen otrocká mentalita   člověka vítězí (nakonec)   nad robotizací světa!