Skřivánci na niti

Film Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Dlouhých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože vypovídal o absurdní realitě české společnosti padesátých let, která měla zůstat navždy skryta. Děj satirického filmu se odehrává na šrotišti kladenských oceláren, jež se stalo pracovním táborem pro ty, které komunistická společnost vyvrhla až na samý svůj okraj a zde je hodlala převychovat k obrazu svému.

Vedle sebe se tak sešli prokurátor, který nechtěl pochopit, že právo by se mělo podřídit politickým cílům totalitní moci, adventista, odmítající chodit v sobotu do práce, filozof, nehodlající své myšlení vtěsnat do nových pouček, saxofonista, jehož nástroj byl odsouzen coby buržoazní přežitek, živnostník a řada dalších. O kus dál pracují „kopečkářky“, dívky a ženy, jež jediné východisko viděly v útěku za hranice, který se však nepodařil.

Každá postava je poznamenaná tragickým lidským osudem, ale pohled Bohumila Hrabala je hřejivě lidský, plný porozumění a hledající v každé beznadějné situaci jiskřičku naděje. Jeho hrdinové, oblečeni do starých hadrů, se sice hrabou ve starém železe, ale zdají se šťastnější než ti, kteří je sem poslali. Do kin se tvrdě zakázaný film dostal až po jednadvaceti letech, premiéru měl v lednu 1990. Diváci jej až zpětně mohli zařadit do sledu zdařilých adaptací hrabalovských předloh, jejichž tvůrcem byl Jiří Menzel. Na Berlinale 1990 získal hlavní cenu Zlatého medvěda.

Zdroj: ČT

SKŘIVÁNCI NA NITI - jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. "kopečkářky".
Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje.
SKŘIVÁNKY NA NITI natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala "Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet" (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti z padesátých let, jež měly zůstat skryty.
DVD Express

Kladenské ocelárny, 50. léta: Na obrovské skládce šrotu existují vedle sebe nedobrovolně dobrovolní brigádníci (bývalí živnostníci, intelektuálové a ti další, kterým dal lidový režim příležitost k převýchově prací) a trestankyně odsouzené za pokus o přechod hranic. Jejich všední dny údajně velké doby jsou až k nesnesení naplněné velkými i malými událostmi, v nichž probleskují absurdně groteskní paradoxy a černě smutný humor... Do kin se tvrdě zakázaný film dostal až po 20 letecha diváci si jej až zpětně mohli zařadit do sledu zdařilých adaptací hrabalovských předloh, jejichž tvůrcem byl J. Menzel (Ostře sledované vlaky, Postřižiny a Slavnosti sněženek).

Autor/Zdroj: Václav Březina: Lexikon českého filmu/Lexikon českého filmu


Ocenění: Velká cena (Zlatý medvěd) na 40. MFF v Západním Berlíně, Cena čs. filmové kritiky za rok 1990, Cena za režii pro J. Menzla (ex ae-quo s K. Kachyňou - Ucho) a Cenu za kameru pro J. Šofra v kategorii trezorových filmů na Dnech českého a slovenského filmu 1990, Hlavní cena na Festivalu českých a slovenských filmů Finále- Plzeň 1990
Snímek, natočený na motivy povídek B. Hrabala, zůstal 20 let v trezoru, protože skutečnosti 50. let měly zůstat navždy skryty. V kladenských ocelárnách pracují „političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové, případně i ti, kteří nepolevili v náboženské víře) a na vedlejším šrotovišti tzv. ,kopečkářky", odsouzené za pokus o emigraci. Pásmo paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací vzrušuje nevyčerpatelností krás života, překonávajícího překážky bezohledně lživé diktatury. Ponížení, ale nepokořeni političtí vězní tu žijí ve vzdorovitém smutku, který přebíjejí černým humorem, žertováním, drobnými radostmi, pospolitou soudrzností a láskou. Železné haraburdí v jeho odžitém bytí , které má být přetaveno na ušlechtilou ocel, se stává bohatým, jakoby surrealisticky podnětným zdrojem
výtvarnosti kamery. Z oficiálních struktur společnosti sem štítivé vstupují její „zdraví" reprezentanti jako do zamořené zóny. Pokrytecký funkcionář ÚRO, demagogická učitelka s pionýry, štáb filmařů natáčejících falešný „dokument" a laskavý senilní hodnostář z nejvyšších kruhů (parodie na ministra kultury Zdeňka Nejedlého), který ve své tuposti stačí uškodit. Autonomní postavou je neštastný, melancholický dozorce Anděl. Pro film je příznačné povznesení se stylizovaným laděním nad autentickou drsnost obludné doby - dílo bylo ve své době určitou nabídkou k národnímu usmíření, kterou převálcovaly ruské tanky.
Kino ART

Autor/Zdroj: /

Skřivánky na niti natočil v roce 1969 Jiíi Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Celých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýva1 skutečnosti z padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidé pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus útěku za hranice, tzv. "kopečkářky“. Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situaci adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje

Autor/Zdroj: /Filmový přehled