Šepoty a výkřiky

Velikáni filmu: Ingmar Bergman: Šepoty a výkřiky

Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné ženy Karin a Maria (Ingrid Thulinová a Liv Ullmannová) přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou sestrou Agnes (Harriet Anderssonová) strávily poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná Anna (Kari Sylwanová) ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku.
Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhaluji složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci. Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973.

Zdroj: ČT

Šepoty a výkřiky jsou vyprávěním o třech sestrách, z nichž jedna umírá. Každé z nich je dán sólový part, v němž o sobě podává upřímnou zpověď. Natřikrát se obnaží rozbolavělé ženské nitro, ale navenek si uchovávají uzavřenou pózu. Nejjímavější portrét vykreslil Bergman v umírající Agnes (Harriet Anderssonová), která, tváří v tvář konci, už nemá co skrývat. Studie jejho předsmrtného stavu je tlumeně vyjádřena hned v úvodní sekvenci - v detailních, bezeslovných záběrech, kdy v bledém obličeji nemocné se mimicky zračí fyzická bolest i vnitřní zápas s blížící se smrtí. Dušezpytné sondy tvoří dlouhé filmové detaily či dvojdetaily ženských tváří (trio vynikajících bergmanovských hereček Liv Ullmannová, Ingrid Thulinová a Harriet Anderssonová), na něž je upřen pronikavý pohled kamery režisérova kongeniálního spolutvůrce Svena Nykvista. V detailní blízkostí jsou zaznamenány nejsubtilnější pocity a prožitky, pň nichž se tvář, rozprostřená v celé ploše filmového plátna, proměňuje ve vzrušující jeviště i v tichou krajinu duše". V tomto Bergmanově filmu znakově promlouvá sytě rudá barva jako dominantní princip ve výtvarné koncepci („od dětství jsem si představoval nitro duše jako vlhkou membránu v rudých odstínech"). Červeň dráždivě proniká do všech prostor a jejich zařízení, umocňuje vnitřní napětí scén, určuje odstíny kostýmů.

Autor/Zdroj: /Kino AERO