Schneider vs. Bax

Sofistikovanější tarantinovsky absurdní příběh...
Lehce absurdní thriller, (no dobře, spíš   těžce), kterým jakoby možná chtěl Alex Van   Warmerdam ukázat Quentinovi Tarantinovi, že   podobné téma, jako v jeho Kill Billovi, lze   udělat za mnohem méně peněz, o dost lépe.   Postmoderně sofistikovaný souboj dvou   nájemných zabijáků, (najatých proti sobě   navzájem), je natočen s naprosto přesnou   ironickou nadsázkou. Jako groteskní komedie,   která je natočena zcela vážně. Inu život   nájemného zabijáka není lehký, ani když se   tímto povoláním snažíte uživit počestnou   rodinu, která na vás doma čeká s oslavou a   vám práce nejde tak snadno od ruky, jak jste si   malovali.
A obzvláště to není snadné   povolání, když se tímto způsobem snažíte   přivydělat, coby né příliš úspěšný   spisovatel a navíc se vám domu zrovna přismahne   dcera v depresích. Absurdní šílenost tohoto   scenáristicky „víc než béčkového“   příběhu, kongeniálně kontrastuje s filmařsky   naprosto precizním stylem jeho ztvárnění.   Fascinující prostředí, až surrealisticky   působícího, minimalisticky architektonicky   dokonalého domu, uprostřed rákosí v bažině.   K tomu perfektní herecké výkony, to společně   s groteskně „fantasmagorickým“ příběhem   vytváří vybranou filmovou delikatesu, vhodnou   pro ty největší filmové gurmány. Zejména   pak pro ty, kteří mají v oblibě ty   nejpodařenější filmy Quentina Tarantina, či   filmy žánru noire, který je pro tentokrát   natočený v barvě.